Příběh začíná v hostinci U Černého medvěda v Kazigradu 1. listopadu roku 309 po Pádu. Ardurin, kapitán lodi Skaldiho pěst, rozeslal dopis svým nejvíce důvěryhodným přátelům, ve kterém je pozval na výpravu na sever – místo setkání měl být právě tento hostinec. Atlin Skelly, Ellena Lenhildt a Xallin, kteří předtím pobývali v Kazigradské lóži Oculus Videns u arcimagistra Holana, vstoupili večer do přeplněného lokálu. Atlin tuto hospodu dobře znal, protože zde byl již mnohokrát předtím, když se s místními štamgasty účastnil hazardních her. Hned poznal dřevorubce Borise a jeho přátele, kteří seděli u jednoho ze stolů, poměrně nedávno je totiž obral o nemalé peníze. Atlin si proto dával velký pozor, aby na sebe hned neupozornil. Ellena a Xalin došli k baru, kde již seděl Betrem. Společně si připili na šťastné shledání. Poté vstoupila družina do salonku, kde již seděl Ardurin, dva Ochránci vědění – Gramdunil a Hieronymus, a také Somna Moenta, která byla od chvíle, kdy ji dobrodruzi zachránili před upálením, stále v Ardurinově posádce.

Ardurin všem přítomným vysvětlil, že cíl výpravy musí zůstat za každou cenu utajen. Když dobrodruzi slíbili, že jej nikomu neprozradí, tak odhalil, že tímto cílem je Ma’arutyho slza, velice mocný a dlouho ztracený artefakt. Hieronymus při své výpravě do prastarého trpasličího království Mhenie, která se odehrála před 24 lety, získal mapu, na které byla, mimo jiné, zakreslená poloha ztraceného Queranského města Nen’Ethilu. Gramdunil, odborník na Mhenskou historii, po mnoha letech práce rozluštil Mhenský navigační systém, aby z čísel na mapě určil co nejpřesnější lokalizaci tohoto místa. Podle spisů, který Hieronymus z Mhenie vynesl na povrch, byli Mhenští trpaslíci s Querany, vazaly krále Neiklota, mnoho let ve válce. Tuto válku se snažili ukončit mírovou cestou, proto trpaslíci vyslali do Nen’Ethilu svého posla, lorda Delegrima, aby s Querany vyjednával. V dopisech, které Delegrim odesílal do Mhenie, se mimo jiné psalo i o Sylvandriel, mocné Queranské čarodějce a největší historičce své doby. Ardurin poté představil družině některé další členy posádky:

• Oleg’rra, lodního kuchaře, který je zcela čistokrevný kroll a nemá rád, když o tom někdo pochybuje
• Bora, lodního kormidelníka a Větronoše
• Arthura, lodního bylinkáře a léčitele

Trpaslíci se poté odebrali do svých pokojů. Družina se dala s členy posádky do řeči, u servírky si stateční (možná spíše by se mělo říct pošetilí) dobrodruzi objednali smrkovici. Tato silná trevalská pálenka vstoupila do hlavy nejvíce Elleně, která se poté neváhala odvázat a začala tančit na stole do rytmu hudby zdejšího barda. Tím na sebe přitáhla pozornost mnoha hostů. K družině se přitočila rusovlasá dívka, která navrhla dobrodruhům, že je vezme na dobrodružství (samozřejmě za přiměřený obnos mincí). Atlin se chtěl věnovat hazardu, a tak jí poslal pryč.

K Elleně později přistoupili dva z Borisovy party. Somna neváhala a hned vstoupila do mysli jednoho z nich – v té poté hlasitě zaznělo, aby odešel a nechal Ellenu být. Ellenu mezitím dostihla smrkovice a dřevorubce celého pozvracela. Dřevorubec se po ní málem vrhl, ale Somna využila kontaktu s myšlenkami druhého z nich a donutila jej odvést svého kamaráda, než se stane neštěstí. Bohužel se však po cestě srazil s Betremem, do kterého při odchodu strčil a odplivl si před ním na zem. Betrem mu laskavost oplatil, odměnou mu byl další plivanec, tentokrát přímo do obličeje. Tuto urážku si nenechal líbit a dřevorubec brzy poznal, že ruce krollů jsou mnohem delší než si myslel, když od Betrema dostal dobře mířenou ránu, až se celý zapotácel. Začala rvačka.

Opilí a rozzuření dřevorubci, kterých bylo i s Borisem celkem osm, nejprve bojovali pěstmi, ale bitka následně rychle devolvovala ve řež na život a na smrt, když se kolem sebe začali ohánět noži, sekyrami a kušemi. Boris hodil Betrema přes bar a rozbil několik lahví, které ležící Betrem poté vrhl do tváře jednoho z dřevorubců. Opilá Ellena vytáhla píšťalu a začala na ni tak špatně hrát, že se nejbližší dřevorubci zapotáceli a pokoušeli se zakrýt si uši. Xallin se pokusil kouzelnou rukou stáhnout jednomu z dřevorubců kalhoty, ale nepodařilo se mu to, pozděli vrhl na dřevorubce nádobu se sádlem a zkušeně se vyhnul salvě šípů. Atlin za modravé záře run na jeho rukávech seslal bleskové kouzlo, kterým zasáhl 4 dřevorubce, jednoho z nich zabil, následně se rovněž pokusil chytit dřevorubce v drobné ledové explozi. Oleg’rr rozporcoval svou šavlí dva chlapy, dalšího Betrem probodl svým krátkým mečem. Somna seslala na dřevorubce hejno můr. Následně na Borise ukázala prstem a vzduch se viditelně zamihotal. Když jej zasáhl, temná postava jako by se vyloupla z mihotavých stínů hostince a udeřila jej do hrudi. Když dopadl, byl mrtev.

Někteří statečnější hosti během rvačky dál seděli a pili, většina z nich ovšem hned utekla z hostince pryč, spolu s nimi utekl i jeden z vyhazovačů, který přivedl do hostince městkou stráž. Betrem a Somna už byli v té době u oken salonku připraveni utéct. Hospodský kapitánovi stráže vysvětlil, že Borisova parta vyprovokovala tuto rvačku a dobrodruzi jednali jen v sebeobraně. Tito dřevorubci už dělali v minulosti opakovaně problémy, mnoho z nich bylo kdysi ve vězení pro různé násilné zločiny. Kapitán se však nedal snadno odbýt, protože zde došlo k vraždě několika lidí a zřejmě i provozování magie (což je pro všechny, kromě magistrů Oculus Videns, přísně zakázáno). Situaci vyřešila až Ellena, která již trochu probrala ze své ebriety, která okouzlila kapitána svým šarmem. Ten uznal, že protože dobrodruzi vlastně poskytli městu dobrou službu, přimhouří oko, pokud dobrodruzi uvedou hospodu do pořádku. Což dobrodruzi udělali.

Zdejší bard byl natolik ohromen tím, co se stalo, že požádal Xallina, aby mu  vyprávěl o jejich životě, aby o nich mohl napsat oslavnou píseń. Xallin se mimo jiné zmínil i tom, že je čeká výprava na sever, bard je upozornil, aby si dávali pozor kolem vesnice Havranov, kde museli zdejší obyvatelé utéct před ledovými trolly. Bard byl velice vděčný a věnoval Xallinovi velký pytlík Trevalského konopí.

Dobrodruzi se poté vydali o patro výš, většina šla spát. Atlin se ovšem zdržel u baru v tomto patře, kde se seznámil s trpasličím věštcem. Koupil mu jablko a krásný kus jehněčího, trpaslík poté vytáhl dýku a rozřízl jablko, jednu půlku vložil do jehněčního a začal ho drtit v mase na kaši. Zakousl se do druhé půlky jablka, a potom i tuto půlku začal drtit v kaši jehněčího. Poté promluvil hrubým hlasem:

“Vidím moře, loď po moři. Vidím, jak plujete a kolem vás je led. V noci je led nebezpečnější než ve dne. Mlha, mlha vás obklopuje. Dejte si pozor na zuby.”

Trpaslík se poté zachvěl, jako by z něj slezl mráz. Následně se bez dalších slov pustil do jehněčí žemlovky.

Družina se další ráno i s členy posádky nasnídala, Atlin se lépe seznámil s Ochránci vědění, kteří si mladého učence celkem oblíbili. Poté se všichni vydali k přístavu, kde zrovna probíhalo nalodění na Skaldiho pěst, Ardurinovu loď. Dobrodruzi si během rána ještě prošli město, aby si nakoupili vybavení na výpravu.

Poté vypluli. Plavbu si Atlin a Elena krátili hraním kostek s členy posádky. Po asi týdnu cesty nehostinou krajinou jejich loď narazila na ledovec, celá se naklonila na stranu, až několik členů posádky spadlo do ledové vody. Mezi nimi i Somna, která zrovna šplhala k lodnímu koši.