Skaldiho pěst po dvou týdnech plavby doplula do Port Cullis. Během cesty posádka přepsala nápis na přídi na Zlatý prut a snažila se upravit zevnějšek lodi, protože se očekávalo, že jak elfové, tak i muži Císařství budou dobrodruhy a Sylvandrieliny dopisy hledat.

Krátce po zakotvení lodi v jednom z přístavišť v Sillaparu přiběhl k lodi malý chlapec. Ardurin už v minulosti využíval služeb dětí k získávání informací, ostatně jako mnoho jiných pašeráků. Konkrétně s tímto chlapcem, kterému se říkalo Oli, již několikrát spolupracoval. Oli loď i po úpravě vzhledu bezpečně poznal a hned běžel kapitána Ardurina informovat, že Oculus Videns vypsala na jeho hlavu i na hlavy jeho posádky nemalou odměnu. Mnoho lovců odměn po celém Menirthu po nich nyní pátrá, několik jich je i tady ve městě. Ardurin poděkoval Olimu za tuto informaci a dal malému chlapci několik zlatých mincí.

Proběhla krátká porada. Nakonec bylo rozhodnuto, že budou dobrodruzi posláni vyzvednou z pašeráckého úkrytu Ardurinovy úspory, které budou využity k financování další části výpravy. Poté vypluje loď co nejdříve pryč.

Mezitím si Xallin na lodi připravoval své lektvary. Elena se rozloučila s bardkou Tiessou, která chtěla loď opustit hned, jakmile to bylo možné.

Betrem kouzlem pozměnil svou podobu a vydal se nakoupit nějaké Bantské látky, které by posloužily jeho druhům jako převleky, aby na sebe v ulicích města nestrhovali příliš velkou pozornost. Betrem se s tímto úkolem ovšem hodně zdržel, protože se snažil vysmlouvat tu nejlepší cenu. Nakonec za látky zaplatil jednomu hloupoučkému kupci prošlým lektvarem.

Poté se družina spolu s Oleg’rem a Borem vydali do pašerácké úschovny. Podnik, ve kterém se ocitli, se nacházel v jedné z nejnebezpečních částí Port Cullis. Už u dveří stáli na stráži dva svalnatí snědí muži, ozbrojeni šavlemi. Mnoho dalších strážců bylo i vevnitř, kde to smrdělo tabákem a silným alkoholem. Bylo zde mnoho různých podivně vypadajích lidí, dokonce i několik elfů, trpaslků, gnómů. Oddávali se pití, vyprávění historek z jejich divokých, kriminálních životů a hazardním hrám. Atlin měl co dělat, aby se udržel, a nepřidal se k nim.

Atlin a Somna, kteří zůstali na ulici, si začali všímat, že na ulici je stále méně a méně lidí. Znervózněli. Somna vyšplhala na střechu, aby se rozhlédla kolem. A díky tomu už z dálky zahlédla dvě skupiny zbrojnošů, kterí se k nim blížili z obou stran ulice, ve které se nacházeli.

Ve stejné chvíli vycházeli z pašerácké úschovny. Dvě skupiny ozbrojenců byli již na dohled. Atlin poznal jejich velitele. Byli to Mathias Peele, známý inkvizitor a hraničářka Beratea, oba slavní členové řádu Oculus Videns.

Družina se dala na útěk. Vedl je Betrem, který našel cestu skrz plot ve vedlejší uličce. Beratea se za nimi rozběhla, načrtla ve vzduchu obrazec a úkazala na Bora. Kolem něj se zhmotnily těžké řetězy, které jej pevně spoutaly. Dva z vojáků Oculus Videns se rozběhli k družině. Oleg’rr vykřikl bojový pokřik, popadla Bora, hodil si jej přes rameno a dal se na útěk za Betremem. Dostal ale úder mečem do ramene od vojáka, který se blížil z druhé strany ulice. Elena luskla prsty, kolem dvou vojáků se zablesky pestrobarevné obrazce. Když je vojáci uviděli, upadli do hlubokého spánku. Poté Elena vytáhla flétnu, zapískala svižnou melodii. Když tuto melodii uslyšel Betrem, naježily se mu chlupy a tělem proběhla vlna energie.

Atlin zamumlal kouzelou formuli. Z jeho rukou se začaly šířit vlákna vlnícího se vzduchu. Dotkl se dlaněmi země a v místě, kde stáli zhypnotizovaní vojáci, vytrysky z půdy magická vlákna, která spoutala vojáky. Těm se podařilo z hypnózy probudit, jednomu se i podařilo vlákna přeseknout mečem.

Xallin hodil na stejné místo lektvar, který se roztříšil a zanechal po sobě mrak plynu, ve kterém se ztratil všechen zvuk vydaný v okolí.

Jeden z vojáků vystřelil z kuše. Šipka zasvištěla vzduchem, pak vlétla do mračna, ve kterém zcela ztichla, a poté zasáhla zeď vedle Atlinovy hlavy.

Somna byla stále na střeše. Zavřela na okamžik oči a napojila se na vazbu ke své patronce. Poté otevřela oči. Zářily zlatým světlem, kolem Somny se zhmotnily bílí motýli a černé můry, na jejím čele začala zářit Sylvandrielina runa. Uviděla, že Beratea dole pronesla zaklínadlo, zakroužila kolem sebe halapartnou a poté se vznesla do vzduchu. Letěla přímo ke střeše budovy. Somna se pokusila Berateu zasáhnout paprskem světla, ale Beratea se jí vyhla.

Mezitím dole Betrem stál na plotě a střílel šípy po vojácích, kteří pronásledovali jeho spojence. Jednoho z nich zasáhl, jeho smrtelný výkřik zanikl v tichém mračnu. Jeden z vojáků přiběhl k Atlinovi a pokusil se ho seknout mečem, čaroděj však bystře seslal štítové zaklínadlo, kterým útok odrazil. Ostatní vojáci měli co dělat s vlákny, které je táhly k zemi, jejich těžké zbroje je navíc zpomalovaly.

Mathias konečně doběhl k družině. Ukázal na Oleg’rra prstem a pronesl kouzlo v Mrtvém jazyce. Ve skřetí hlavě zazněl hlas “Zabij svého druha!”. A tak Oleg’rr mrštil s Borem o zem. Boro se vymanil ze vzdušných řetězů právě včas, aby uhnul Oleg’rrově šavli. Naneštěstí jej zasáhl jeden z vojáků silným úderem do zad. Z rány vytrskla krev a Boro padl na kolena.

Když to uviděla Elena, natáhl k Borovi ruku a zakřičela několik slov. Rána přestala krvácet a Borem projela vlna povzbudivé energie. Tasil svůj meč a probodl vojákovi krk.

Jeden z vojáků vystřelil po Atlinovi šipku z kuše. Atlin ji kouzlem zachytil, obrátil ji a s výbojem energie ji poslal proti nepřátelům. Výboj bleskové energie popálil vojáky i Mathiase Peela, jeden z vojáků se dokonce doslova vypařil a zůstala po něm pouze zbroj a trocha popela.

Xallin vrhl flakónek s kyselinou na vojáky. Kyselina mnoho z nich popálila, několik jich zemřelo v krutých bolestech. Kyselina zasáhla však bohužel i Bora, kterého kriticky zranila. Navíc i rozežrala tašku se zlaťáky, takže se vysypala a některé zlaťáky se začaly také rozežírat.

Zbylí vojáci se dali na útěk. Některé z nich magická vlákna stáhly k zemi, jednoho z nich dokonce tak silně vlákna sevřela, až mu to rozdrtilo kosti.

Rozzuřený Mathias udeřil svým palcátem do země, z které pak vytryskla mohutná tlaková vlna doprovázená zlatým zábleskem. Zlaté světlo doprodruhy popálila a tlaková vlna je shodila na zem. Všechny až na Oleg’rra. Ten tuto vlnu ustál, zařval znovu svůj bojový pokřik, skočil a udeřil Mathiase svou šavlí do ramene. Hrubá síla úderu prorazila inkvizitorům nárameník, vytryskla  krev.

Mezitím na střeše bojovala Somna s Berateou. Hraničářce se podařilo vyhnout dalšímu paprsku zlaté energie, přistála na střeše a zneviditelnila se. Somna v té chvíli uviděla co se děje dole. Běžela teda radši pomoci svým přátelům.

Elena se pokusila Mathiasovi podrýt sebevědomí. “Jsem ráda, že nejsem součástí tak patetické společnosti jako je Oculus Videns.” Inkvizitorovi to bylo však zřejmě úplně jedno.

Atlin seslal na Mathiase spoutávací zaklínadlo, Xallin pak po inkvizitorovi mrštil další flakonek s kyselinou. Kyselina se Mathiasovi rozprskla v obličeji a začala škvařit kůži jeho obličeje.

Betrem viděl svou příležitost, odhodil luk, tasil svůj tesák, doběhl k Mathiasovi a zabodl mu čepel tesáku do břicha. Mathias začal chrchat krev a sesul se k zemi. Betrem ho ještě popadl za vlasy a přitiskl mu obličej do kaluže kyseliny.

Poté hrdinové popadli to, co zbylo ze zlaťáků a dali se na útěk.

Během útěku si několikrát ověřili, jestli je nikdo nesleduje. Když měli pocit, že je to bezpečné, vrátili se na loď. Ardurinovi se naštěstí mezitím podařilo z peněz, co mu zbyly, získat dost zásob na to, aby mohli doplout na Svobodné ostrovy. A tak Skaldiho pěst brzo vyplula směrem k ostrovu Tasin.