Velké povstání (nebo také Velká rebélie) byl rozsáhlý konflikt mnoha zemí Menirthu, který se odehrál během let 306 – 311 po Pádu. V jeho důsledku došlo k praktickému rozpadu Císařství.
Za počátek Velké rebélie je považováno Medonské povstání. To začalo v květnu roku 306 p.P. zabitím Dariuse Kerstinga a korunováním Ladislava Medonského králem Medonie. Na stranu Ladislava se krátce poté přidalo Miražské knížectví a Feldenské knížectví (ke kterému se později přidal Okraj a Iglenie – vznikl Trojspolek, vládcem se stal Václav Krupička). Samotné Medonské povstání skončilo v říjnu 306 p.P. Bitvou o Len, Medonie se stala protektorátem Staré říše, Velké povstání ovšem pokračovalo.
V květnu 306 p.P. došlo k zhoršení už tak napjatých vztahů mezi Císařstvím a elfy z Vel’Medonu. Lord Vellis, zástupce elfského národa, požadoval okamžité splacení dluhu z půjčky, které uzavřelo Císařství během Velké války. Císař Erwin I toto odmítl. Vypukl požár v Aldereinu. Ze založení požáru byli obviněni elfové z Vel’Medonu. Krátce poté byl vydán Erwinův verdikt, proběhlo vyhoštění elfů z Císařství, které se neobešlo bez mnoha násilných střetů (nejvýznamnější z nich byl masakr ve svatyni Gaeleath Liaren)
V červenci 306.P. proběhlo tažení Císařské armády vůči Mirahu. Proběhly menší bitvy o pobřežní bitvy v jižním Mirahu, masakr u Bon Amat, byla ztracena družina Amrena Bělovlasého.
V říjnu 306 p.P. vyhlásila Ravanie samostatnost a odtrhla se od Burgorrského království. V lednu 307 p.P. dobyl král Guil Delorno Anólec Rabb, Òdnan Ref Seahlagam i s flotilou uprchl.
V listopadu 306 p.P. byl mloky napaden Deneen.
V prosinci 306 byl zavražděn Bonifác, kníže Věžopolský z rodu Křemenců. Knížectví upadlo do chaosu a po Bonifácově synovi Jaromírovi jakoby se slehla zem.
V prosinci 306 p.P. byl v Meteoru, hlavím městě Meneáru, zrušen turnaj na počest padesátých narozenin krále Bryana II. Neznámý zloděj ukradl hlavní cenu, 10 000 zlatých pro nejlepšího válečníka. Mnoho lidí obvinilo z loupeže trpaslíky, napětí stupňovalo až do Meteorského pogromu v lednu 307 p.P., během kterého bylo vyhnáno mnoho trpasličích rodin, nejprve z Meteoru, později z ostatních velkých měst Meneáru.
V lednu 307 p.P. proběhla Bitva o Meltské pobřeží, Trojspolek drtivě zvítězil nad Neme Tenebries. O měsíc později proběhla Bitva o Vanský les, další drtivé vítěžství Trojspolku.
V únoru 307 proběhla Bitva u Smolienky, kde Midena Duchenko a její 2. smečka Trevalu porazila skřetí hordu. V březnu 307 se nad Trevalem objevil černý déšť. Jako kyselina padal z nebe a způsobil těžké ztráty výpravě Vadana Jednookého, ale ještě těžší ztráty skřetům ze Skřetí vysočiny.
V únoru 307 p.P. proběhla Bitva o Hamen, historicky první bitva, kdy elfové napadli Císařství. Elfové město dobyli a drželi přibližně měsíc, kdy Císařská armáda pod vedením barona Godwina Prechta vytáhla proti nim. Maršál Tehlmar aktivoval magickou výbušnou past a únikovým kouzlem uprchl z města. Magická exploze zabila mnoho elfů i lidí, město ale zůstalo téměř nedotčené. Hamen začal být obnovován v dubnu 307, pod dohledem Reinsofta Stiona.
V březnu 307 p.P. proběhl ve Fontice pohřeb Angleonida Javiereho. Došlo ke střetům mezi zástupci Rebelů i Věrných, po několika dnech došlo k explozi v kanálech pod Nebeským květem, fontickým palácem. V dubnu 307 Černý les kapituloval – Fontiku obsadil Václav Krupička, Kelichii obsadili elfové.
V březnu 307 p.P. vyhlásil Hirudin Duraratin, trpasličí Král pod Horami, jako pomstu za Meteorský pogrom Cestu zášti proti králu Bryanu II. V květnu 307 p.P. předali Meneárští diplomaté trpaslíkům to, co chtěli – hlavu Bryana II (historikům není jasné, jak přesně vlastně zemřel – a jestli vůbec zemřel). Armáda zášti zamířila zpět. Ale protože mnoho trpaslíků toužilo po boij, začali plenit v severním Meneáru. Proběhla Válka o Chladrov (květen 307 -červen 308) – výsledek: Chladrovské vojvodství připojeno zpět k Meneárskému království, vojvoda Grzegorz Piolnik odpřísáhl věrnost Meneárskému králi Bryanu III (jenž krátce po korunovaci přijal jméno Reynald I)
V dubnu 307 p.P. se bandité zmocnili Věžopolí. O měsíc později se v tomto kraji rozšířil Kult Nového dne. V roce 308 p.P. bylo Věžopolí osvobozeno Císařskými silami, na jaře se moci ujal kníže Jaromír I. K Věžopolsku bylo připojeno Sáchovsko, osvobozené od vedení zločineckého podsvětí. Kraj začal po mnoha letech vzkvétat, rozvinula se alchymie a těžba, zvláštnost se vrátila do kraje.
V květnu 307 p.P. zabil Mojmír Malina v Kazigradu vyššího upíra.
V květnu 307 p.P. rovněž úspěšně proběhla Brandislká ofenzíva v Nirthu a dobývání Ořechového údolí. V červnu 307 se Nirthské vojsko probojovalo až k řece Brandile.
V červnu 307 p.P. – Spojené vojsko Staré říše, Lyrie a Meneáru dobylo Asperskou soutězku. Armády těchto čtyř zemí se spojily u Brandily, aby pokračovaly směrem na Holm, ovšem po 3 měsících krutých bitev s bestiemi byly donuceny se stáhnout. V říjnu 307 p.P. přikázal Nicolas I vybudovat sérii tvrzí podél severního břehu řeky Brandily. V roce 308 se bestie několikrát pokusily řeku překročit a získat zpět kontrolu nad Asperskou soutězkou, byli ovšem vojsky Císařství vždy odraženy.
Na jaře 307 p.P. dobyli Rebelové ostrovy Wisgath a Erkell
Na jaře 307 p.P. proběhl Shaafistický převrat v Ottaře
V červenci 307 p.P. se protektorem Černého lesa stal Semerteo Nedrovi. V dubnu 308 p.P. proběhla velkolepá svatba s Valerikou Lisičskou, dědičkou nejmocnější dumishidské rodiny (ze Scylley).
Koncem roku 307 p.P. byl dostavěn Aldereinský strážce.
Na začátku jara 309 p.P. byl Lernt Hansen korunován králem Mirahu.
Na jaře 309 p.P. si císař Erwin I Kersting zasnoubil (ve věku 94 let) se 14-letou Emilií Badock. Krátce poté se nájezdníci z Vel’Medonu a Trojspolku vylodili na západním pobřeží Staré říše a vydrancovali mnoho vesnic a malých měst. Co nepobrali, to zapálili.
Koncem dubna 309 p.P. proběhla císařská svatba.
Sjeli se velmoži z celého Císařství. Král Nicolas I Nirthský udělal císařské rodině obrovskou radost svatebním darem – exkluzivní nábytek vyrobený ze vzácných nirthských dřevin a kožešin bestií, král Reynald I Meneárský věnoval císaři krásný obraz jeho samotného, král Erik z Trevalu věnoval císařovně Emilii přepychový kožešinový kabát, baron Zikemo z Věžopolska věnoval vytesanou sošku novomanželů z bílého mramoru a mnoho dalších hostů potěšilo oba novomanžele. Svatební oslavy měly trvat celý květen, nejlepší kuchaři z celého Císařství připravili skvostní hostinu (ovšem kulinářskému úmění půlčíku z Trojspolku se však rovnat nemohli). Oslavy však byly po třech dnech přerušeny. Rozkřikla se zpráva, že se chystá útok Rebelů přímo na hlavní město. Císař v zájmu bezpečnosti Císařství nakázal oslavy přerušit. Mnoho mužů bylo povoláno do zbraně, oddíl magistrů provedl ochranná kouzla, stráže provedli kontrolu všech hostů s cílem odhalení možných zrádců.Byl to však jen planý poplach. Císař se omluvil všem hostům za toto veřejné znemožnění, mnoho lidí nyní pochybuje o profesionalitě císařských obranných sil. Oslavy nepokračovaly, svatebčané odjeli domů.
V dubnu 309 p.P. také postihla nemuscurské město Pirova strašlivá pohroma. Za soumraku posledního dubnového dne otřásly městem četné výbuchy. Plameny smaragdového ohně se vzápětí proměnily v obrovské šlahouny, které se jako olbřímí krajty vinuly městem boříce hradby i obytné budovy. Uprostřed města se výhonky spojily, zatočily do spirály a vystřelily prudce vzhůru. Dobrých sto sáhů (180 m) nad městem se útvar rozprostřel v nádhernou korunu mohutného stromu, ze které se začaly snášet zlatobílá kvítka zářící pochmurným světlem. Asi desetina obyvatel (±10k) u incidentu zahynula nebo byla vážně zraněna. V nadcházející noci museli přeživší členové císařské posádky čelit oddílům partyzánských jednotek Černého lesa, které se po pár hodinách vyrojily z okolních kopců. Konflikt skončil skoro tak rychle jak začal, zmatení císařští neměli šanci. Značná část jich byla zajata. Většina přeživších se po vzpamatování rozutekla po kraji do ostatních nemuscurských měst. Malý zlomek z nich (±9k) uprchl do zemí Burgorry. Zajatci byly převezeni do Scylley. Na místě zůstali pouze léčitelé a dobrovolníci, kteří se starali o zraněné. Vyhrabávali je ze sutin zatímco majestátní strom nad jejich hlavami za hlubokého dunivého vrzotu pomalu mohutněl. Představitelé Neme Tenebries k incidentu vyjádřili v následujících dnech svůj nesmírný smutek a zároveň vztek, že burgorrští přivolali hněv lesa nejen na sebe, ale i na nevinné obyvatelstvo země. Porušili prastaré usnesení Divočiny, že musí Démanty zůstat sjednoceny, ale kromě toho také začali těžit dřevo a rescku na místech, kde neměli. Král Burgorry Guil Delorno byl bez sebe vzteky, vyzval všechny země Císařství k útoku na Černý les.
V květnu 309 p.P. proběhla Bitva o Želví ostrovy. Císařská flotila (Nirth, MWA, Lyrinie) zlomili námořní dominanci Společenstva bestií v Jihonirthském moři a obnovili lodní obchodní trasy.
Na konci května roku 309 p.P. se odehrála Bitva o Kérské ostrovy mezi flotilou elfů z Vel’Medonu a mezi flotilou Trevalu. Elfům se podařilo potopit velkou část trevalské flotily. Trevalské vojsko pod vedením Sofie z Havru následně odrazila elfí nájezdy na pevninu.
V létě roku 309 p.P. se odehrála mezi Rebélií a Císařstvím Bitva o Ainu. Císařství se podařilo odrazit vojska Rebelů.
V létě 309 p.P. se král Lernt Hansen stal vyvoleným bohyně Medony.
Začátkem srpna došlo k vylodění v spojených armád Ravanie, elfů, Mirahu a Trojspolku v Ravanii. Byla osvobozena města Anólec Rabb, Ilidev a Zaie Err. Na začátku zaří byl vyhlášen svobodný stát Ravanie ve formě mertiokracie s voleným panovníkem, vládcem se stal Òdnan Ref Seahlagam
V září 309 p.P. byl dokončen Lyrinijský průplav.
Ve stejnou dobu proběhly další nájezdy na Starou říši – pobřeží od Streawinu po Irmu zažilo útoky námořníků plujícími pod vlajkami přístavů Vel’Medonu, Neme Tenebries, Terrowindu, Trojspolku a pirátského města Tasinu.
Císařská armáda začala obléhat miražské město Thremar.
V říjnu 309 p.P. proběhla Bitva o Starou tvrz., která skončila těsným vítězstvím Společenstva bestií, ovšem za velmi významných ztrát.
V říjnu 309 p.P. rovněž proběhlo dobytí Thremaru Císařskou armádou. Reinsoft Stion po vítězství vydal rozkaz město vydrancovat. S blížícimi se vojsky Rebelů a elfů nebyla obrana dobytého města možná, město bylo vypáleno a císařská vojska se stáhla do Medonie.
V listopadu 309 p.P. proběhla námořní Bitva o Deneen. Bitva mezi císařskými flotilami a bestiemi proběhla nerozhodně, Deneen nebyl dobyt, ale námořní blokáda bestií přetrvala.
Krátce poté se roznesla zpráva, že Guil Delorno, král Burgorry, byl za prapodivných okolností nalezen mrtev ve svých komnatách v zámecké čtvrti Ainy. Společně s ním zemřel i čaroděj Movar Burkolderský, kapitán osobní stráže krále. Po smrti krále Burgorry Guila byl jako regent dosazen generál Diego Rudovlasý. Jen pár dní nato byl však odvolán následníkem trůnu Emiliem Delorno, teprve šestnáctiletým. Prohlásil, že regenta nepotřebuje a sám se ujal vlády.
Na konci listopadu 309 p.P. proběhla Bitva o Klain. Město bez vojenské podpory podlehlo obléhání a obránci města se vzdali vojskům Václava Krupičky a Alvy Bragiho, Ravanského generála.
Na začátku jara 310 p.P. proběhla morová epidemie v Merdimu. Císař Erwin I přiletěl s letkou andělů a všechny nakažené pozabíjel – včetně žen a dětí. Tomuto incidentu se začalo říkat Merdimská jatka. Po této události klesla víra běžných lidí Císařství v schopnosti císaře.
Později proběhla Bitva sedmi armád (nebo také bitva o Len) – armády Mirahu, Okraje, Feldenu a Iglenie proti armádám Meneáru, Trevalu a Staré říše. Později se do bitvy zapojili elfové (nebyli ovšem započítáni z nějakého důvodu jako osmá armáda). Císařské síly těsně prohrály a musely se stáhnout.
Na konci dubna 310 p.P. proběhla Druhá bitva o Deneen. Císařství zvítězilo, Deneen byl osvobozen. Po několika dalších konfliktech se bestie usídlily v jižních Meneárech.
V květnu proběhla v Hlesínce jednání mezi zástupci Císařství a Rebélie. Bylo nastoleno příměří, dohoda o konci zprojení, vzájemně přijati vyslanci, kteří budou dohlížet na dodržování těchto dohod. Během těchto jednání popravil císař Erwin I před očima všech přítomných komandéra Lisfranka.
Na samém konci května byl uzavřen mír mezi králem Emiliem Delornem a Pánem Pánů Václavem Krupičkou. Aina byla připojena k Neme Tenebries, Klain k Burgorře. Burgorra musela zmenšit své vojsko, platit reparační poplatky Trojspolku, uznat nezávislost Ravanie.
Na podzim 310 p.P. se Jaromír, kníže Věžopolský, oženil s Melissou Baddockovou.
Koncem léta 310 p.P. došlo k odpojení východních Burgorrských měst od Burgorrského království, Perr, Navehell, Tehtaar a Mildegona vytvořila Covolský pakt.
Na podzim roku 310 p.P. zemřel císař Erwin I. Příčina smrti není dosud jasně známá. Nicolas I Kersting, král Nirthu, vyjádřil nárok na císařský trůn. To odmítla císařovna Emilia Kersting, rozená Badock. Císařský trůn byl Emilií, za podpory jejích spojenců u Aldereinského dvora, nárokován nenarozenému synovi Emilie. Emilia byla jmenována regentkou. Emilia krátce po smrti Kerstinga umožnila Církvi Nového dne praktikovat svou víru na území Císařství – jakožto alternativu v uctívání Dareona k tradiční Říšské církvi. Proti tomu se rázně ohradil Daniel Draht, Zvolený víry. Konflikt vyeskaloval do takové míry, že se Daniel rozhodl z Aldereinu uprchnout do Hademaru. K němu se přidali někteří významní staroříští šlechtici (například Nolsen Valloton, Zvolený moře a Adelbert Beck, Zvolený spravedlnosti) a také většina významných osobností Říšské církve.
Na konci podzimu se Nicolas I nechal korunovat ve Waellonu císařem. Král Paulo III. se stal Nicolasovým vazalem. Král Reynauld I se přidal na stranu císařovny.
Na začátku roku 311 p.P. se narodil William II., zdědil císařský titul (dle regentky Emilie a jejího dvora).
Od začátku roku se začal více šířit vliv Církve Nového dne.
Jaro 311 p.P. – Perrský mír – Lernt, Václav, Semerteo, Emilio, Ódnan – prostě Rebelové získávají nezávislost a přísahají symbolicky věrnosti “císařské koruně” – toho času Nicolasovi I.
Vývoj po Velkém povstání
Do Azgoth Aindar přišly nové vlny trpaslíků, přinesly dary Věžopolskému kraji.
Elfové převzali vládu nad městy Gale a Palear. Elfové prohlásili dluh Císařství za splacený.
Léto 312 p. P. – Lady Anomis se stala vládkyní města Glarald, elfové upevnili moc v západním Nemuscure. Lord Tehlmar se stal vládcem ostatních elfských přístavů.
Kolem roku 311 p.P se zdraví Nicolase I. začalo prudce zhoršovat. Což pak vedlo k jeho smrti v druhé polovině 312 p.P.. Na trůn pak nastoupil jeho syn Nicolas II. Kersting, který měl v té době 12 let. Zbývajících 6 let do jeho plnoletosti tak vládla jeho matka Kunhůta Kersting jako regentka, která mu předala vládu v den jeho 18. narozenin na jaře 319 p.P.
314 p.P.- dokončeno velké Holmské tržiště. Nirth obchodoval hodně s trpaslíky, s Lyrinii, s Ottarou, se Svobodnými ostrovy a s Andmarem, i s Ravanii, s MWA. Bestie začaly být častěji ve velkých městech. Probíhalo pomalé začleňování bestií do společnosti (v roce 320 p.P. dosáhl podíl bestií ve společnosti Nirthu asi 5 %) – pracovali jako rybáři, dělníci. Došlo ke sporům mezi loayalisty (progresivní) x tradicionalisty (konzervativní). Trpaslíci se také integrovali. Holm byl přestavován. Riziko útoku krystáků z podzemí trvá, Nirthští se ale snaží.
Jaro 314 p.P. – Anomis se stává vévodkyní fontickou,
Léto 314 p.P. vzniká spolek Soutok, dohoda mezi elfy (Anomis), trpaslíky z Azgoth Aindar, Res Astralis, částí Říšské církve (zajímavé je, že jak z nirthské, tak ze staroříšské strany), připojili se i vyslanci z Ottary. Záminkou pro vznik spolku byla nová hrozba, která se objevila na Menirthu, Kult Věčného soumraku (mnoh kleriků deklarovalo vize od bohů, kteří varovali před rostoucí hrozbou). Proti Soutoku se záhy zvedla vlna zášti ze všech koutů Císařství – rozšířily se názory, že chtějí jenom rozkrást nebo ovládnout Menirth, v Černém lese vznikl organizovaný odboj.
315 p.P. – na jaře umírá Otto, šéf Věžopolských alchymistů, na nemoc z ozáření. Jeho místo v čele alchymistů přebírá Jiří ze Srmčince. Mezi Věžopolím a Neme Tenebries vznikla Popelná mez – věžopolští tam spálili lesy a nasolili zem. Vznikla dvojná stěna Popelné meze – z jedné strany stromy, z druhé strany kamenná stěna.
Rozmohla se říční doprava po Ferii. Aby netvoři neútočili na lodě, tak vzniklo město Popelná mez, druidi chrání ty lodě a ten obchod.
315 p.P. podzim – čarodějové Soutoku vypálili Perr. Upevnilo to obrázek o Soutoku, že je to zkorumpovaná extremistická skupina, která chce ovládnout Menirth. Nemuscurský lid byl rozpolcen – významná část stržena propagandou, pátá kolona, rebelové, odboj, boje proti vládě Anomis, protesty v ulicích. Druhá část nemuscurského obyvatelstva ji podporovala, tvrdili, že je to dobrá a spravedlivá vládkyně, má skvělé rádce, dováží a rozdává jídlo z Vel’Medonu (po rozpadu NT strádalo zemědělství)
V létě 316 p.P. proběhlo “Očištění Terrowindu”. Byl zabit baron Elian. Terrowind byl zabrán Feldenem, kromě okolí měst Gale a Paliar, kterých se zmnocnili elfové.. Čištění se zúčastnili hrdinové z okolních zemí. V Terrowindu se poté i rozrostly fitryšové háje. V některých částech zemědělská revoluce. Většina krajiny vzkvétá
V létě 316 p.P. také proběhlo povstání v Neme Tenebries. Údajně došlo k zabití zajatců lady Anomis (která získala přezdívku Rudý hněv), bylo více různých názorů na proběhlé události.
V roce 317 proběhlo mnoho konfliktů Nirthu kvůli integraci bestií do nirthské společnosti. Po Menirthu se rozšířila zpráva o Válce v Laurických horách. Báje o Božském králi Sukkumosovi, který vyhlásil válku peklu samotnému. Mnoho hrdinů odjelo do Lauriky, nikdo se nevrátil.
V roce 318 se odehrála tragédie v Chladrově. Říká se, že samo Peklo se otevřelo a démoni pronikli na svět. Na místě došlo ke zjevení Matky a Syna.