Příběh z Universitas Videns a Perlombongánu
Magistr Čestmír Šulka z Práhu – kudúk čaroděj vody, hrál ho Adam
Beratea – lidská hraničářka, mistryně magie větru, hrál ji Mirek
Magistr Bagodád Nigab z města Ajt – kříženec krolla a člověka, mistr magie blesku a ohně a magie mysli, hrál ho Andrej K.
Kor Mathias Peele – člověk inkvizitor, hrál ho Polík
Magistra Pantia – skálovrhačka, hrál ji Kuba F.
PJ byl Andrej M.
Začíná květen roku 307 p.P. Chodby Universitas Videns, jako obvykle, zejí prázdnotou. Pouze tu a tam je možné zahlédnout spěchajícího nevyspaného učně, jak prchá dohánět učení nebo trénink. Většinu obyvatel komplexu tvoří magicky nenadaní učenci spolu s hrstkou kuchařů a uklízeček a zástupem údržbářů. Arcimagistři mají všichni plné ruce práce, vodní mágové bojují v Nirthu, vědmáci jsou roztroušeni po zničení Hamenu a pomáhají s opravami, čarodějové kamene pracují přesčas na stavbě Strážce a alchymisté jsou zalezlí ve svých studovnách a laboratořích, nebo v továrnách Cechu černého prachu.
Ugard Mognassov se před dvěma týdny vrátil z Nirthu (s Manuelem) je uzavřenější než kdy předtím. Nechal uzavřít chrám vody, prý kvůli přestavbám, smí tam teď jenom on, Manuel a několik dalších nejvyšších čarodějů vody. Na posledním magisterském srazu téměř nepromluvil (sraz se koná každý týden a schází se na něm co nejvíce magistrů a arcimagistrů, minimálně 1 zástupce každé fakulty a řeší se problémy po celé říši).
Došlo k vraždě oblíbeného vodního čaroděje Manuela Jesepha – na začátku příběhu hrdinové tuto událost vyšetřují a dostanou se k portálu v uzavřeném chrámu vody. Před aktivací portálu se utkají s psychoukem a škrabem. Po průchodu portálem se ocitnou v podzemí a postupně objevují jeskynní komplex a ruiny prastarého města. Zjišťují, že se nachází hluboko pod hladinou oceánu. Objevili oltář Sorgiuse, boha mloků, který čerpal energii z obrovského vodopádu v podzemí. Narazili tam na Ugarda, zjistili že je to převtělený podvodník a po náročném souboji se jim ho podařilo porazit a zničit bohův oltář. Při útěku zpět se jim podařilo nalézt pravého Ugarda v bezvědomí bez ruky a zachránit ho. Podvodníkem byl Mediard Foville, starý učeň magie mysli a věcí o tělu člověka, který ve sklonku svého života našel Sorgiusův amulet a s bohovou pomocí zavraždil Manuela Jesepha a pomocí odporného rituálu se do něj poté převtělil.
Příběh z Pustiny
Postavy
Grygks – goblin lovec, hrál ho Mirek.
Grib Zakorku– goblin alchymista, hrál ho Kuba G. Grib dokáže pálit Skutru, což je pálenka z výměšků z kuter, členovců, které kamzáci chovají.
Torák z klanu Kamír– kamzák lovec, hrál ho Polík
Stroktír z klanu Kamír – šaman kamzák, hrál ho Kuba F. Stroktír je šaman, zemědělec a chovatel kuter.
Krog Krog – goblin čaroděj, hrál ho Dyna. Krog pomáhá Gribovi pálit Skútru. Krog od mládí měl nadání k magii ohně, dokázal vyčarovat silná světla, kterým pomáhal goblinům při těžení. Před třemi lety se při důlním neštěstí dostal Krog k tomu, že nalezl staré skříně, zřejmě z dob prastaré goblinské civilizace. Z těchto skříní Krog získal staré svitky, z kterých se později naučil kouzlo Jiskry a kouzlo Roztav kov, díky kterému ovšem dokázal kov pouze rozžhavit, ale ne roztavit. Také našel starou mapu. Nikdy se ale poté do prastarých chodeb nedostal, neboť byly zasypané.
PJové byli Andrej K a Andrej M.
Příběh
Řeč goblinů a kamzáků je si asi jako čeština a slovenština.
V Kamíru vládne náčelník Kamír Chlupatý, má dva syny, Kamíra a Kamíra, a jednu dceru Kamor.
Torák, syn pastevce Kuter (Kutráka), od dětství cvičen a vychován ke Kamírskému výzvědného oddílu, jezdů antilop.
Grygks
Stroktír, šaman, kutrák. Často dělá vycházky po údolí a staré se o zemědělskou produkci Kamzáků. Jeho záliba je spolupráce s Gribem, se kterým zkoumají účinky vulkanického bahna, ze kterého se jim povedlo udělat zvláštní hnojivo, které v době chybějící úrody zachránilo údolí od hladu.
Grib Zakorku, alchymista a spolutvůrce vulkanického hnojiva (jeho mistr mu ale nedal dostatečný kredit). Jeho schopnost a odolnost ochutnávat různé elixíry a lektvary mu umožnila poznávat po chuti i čichu různé látky. Jeho domovem se načas stal Skruutf, vzdáleného města Goblinů, na akademi alchymie. Když se vrátil zpět, jeho mistr byl již po smrti. Takže nikdy neslyšel o jeho neúspěchu na akademii. Tento nezmar ho zavedl na stezku výbušnin a třaskavin, i když příležitostně stále má zálibu v elixíry. Společně s Krogem přišli na úžasnou pálenku Skútru.
Krog za Krogem – goblin, který pomáhá Gribovi pálit Skútru. Krog od mládí měl nadání k magii ohně, dokázal vyčarovat silná světla, kterým pomáhal goblinům při těžení. Před třemi lety se při důlním neštěstí dostal Krog k tomu, že nalezl staré skříně, zřejmě z dob prastaré goblinské civilizace. Z těchto skříní Krog získal staré svitky, z kterých se později naučil kouzlo Jiskry a kouzlo Roztav kov, díky kterému ovšem dokázal kov pouze rozžhavit, ale ne roztavit. Také našel starou mapu. Nikdy se ale poté do prastarých chodeb nedostal, neboť byly zasypané.
Skútra je druh gobliního pití, který se vyváží i do kamzáckých osad. Existuje i vlastní podnik, ve kterém se produkuje. Jelikož goblini ani kamzáci nejsou příliš vynalézaví ohledně pojmenování, proto ji pompézně říkají Palírna (Skútrovna) na rozcestí.
Existuje také i vodní skútra, což je nekvalitní verze.
Stroktír se právě vrátil z pochůzky okolo úrodných polích, proto se rozhodl zastavit do Palírny na rozcestí. Společně s Gribem, Krogem se Stroktír občasných pár neděl tráví děláním Skútry. Včasně ráno vrthl Torák do podniku. Grygks, i když už probraný, si popíjel skútru, když Torak zakřičel na celý podnik: „Celá má výzvědná skupina je pryč!“. Později po vyptávání se ostatních, pokračoval: „Celá skupina prostě zmizela, když jsme byli na Libezírově statku.“ Podle vyprávění popsal stříbrného medvěda. Jedná se o vzácné stvoření, se kterým málokdo přežije souboj. Nikdy se nestalo, že by sešli ze svých hor a napadli nějaký statek. Torák si všimne několika svých spolubojovníků a začne s nimi řešit strategii. Jeden ze čtyř se ihned vydává mobilizovat Kamzáckou osadu. Všichni zúčastnění se připraví na cestu na Libezírův statek. Družina vypadala následovně:
Torák na své antilopě
Tři kamzáčtí zvědové na svých antilopách
Na páté antilopě jedou Krog, Grib i Grygks
Na šesté antilopě jede Stroktír
Skupina dorazila na statek kamzáka Libezíra, kde se chovají kutry a pěstuje zelenina.
Vidí před statkem asi 20 kuter a státkaře, na staré antilopě má mnoho pytlů. Kolem statku se hýbe několik dalších kamzáků, vypadá to, že se chystají odejít. Vypadají zachmuřeně, někteří se třesou.
„Co se stalo?“ ptá se Stroktír.
„Po tom, co se stalo, se už nikdo z rodiny necítí bezpečně,“ řekl statkář.
Torák pravil, že kamzáci z Kamíru jsou už na cestě sem. Statkář si ovšem stoji za svým.
Grigks poznal, že nemá smysl, aby se goblini pokoušeli s nimi jednat, tito kamzáci zřejmě gobliny nesnáší.
Stroktír jim řekl, že zde tady s kamzáky zůstanou a ochrání je, a naprosto je přesvědčil. A protože si ho Libezír pamatuje, protože Stroktír zachránil jednu z jejich kuter, rozhodli se zůstat.
Torák se šel podívat s ostatními na místo, kde jeho skupina minulou noc stanovala. Torák v noci hlídal antilopy, takže byl dále od ostatních zvědů.
Většina stanů je roztrhaných, osm kamzáckých těl, všechny jejich části jsou ale na místě. Tři těla chybí. Torák a Grigks se rozhodnou stopovat, vidí, že stopy vedou výš. Jsou tam dvoje stopy. Dva medvědi. Přišly, vraždily a vrátily se.
Grib prohlédl mrtvoly, nenašel známky nemoci.
Stroktír si prohlédl kutry. Některé z nich byly stále vyděšené. Zeptal se statkáře, jestli by jim nedal jídlo na cestu, že se půjdou po stopách medvědů. Statkář věnoval družině jídlo pro všechny na jeden den, naložili ho na antilopy.
Grigks chce, aby Stroktír statkáře přesvědčil, aby jim dal na cestu jednu kutru. Jedna kutra má cenu asi 5 stříbrných. Jedna je velká asi jako domácí prase. Mají 300-400 kg.
Stroktír tedy dal statkáři 5 stříbrných jako zálohu za kutru. Grigks ji uklidnil a vedl ji.
3 kamzáčtí zvědi zůstávají, aby zabezpečili farmu.
Po asi 100 metrech stopování nachází tělo stříbrného medvěda a tělo kamzáka, který ho zabodl krátkým mečem. Je to dospělec, asi 750 kg.
Grigks vytáhl meč, vyvalilo se mnoho krve. Pozorně si všiml, na jakých místech je medvěd zranitelný a popsal to svým druhům.
Rozhodli se, že by se měl kamzák pohřbít v kožešině ze skoleného medvěda.
Družina poté pokračovala ve stopování druhého medvěda. Torák je vepředu a stopuje, ostatní šli o kus za ním a vedou antilopy.
Po hodině stoupání přišli k malému lesíku. Stroktír si ulomil větévku ze stromu.
Družina narazila na lesík v podhůří. Grygks nahlédl do lesa a odhadl, že v něm je spoustu zvěře, i nebezpečné. Před vstupem do lesa se družina rozhodla se pořádně najíst. Pomohlo tomu to, že Stroktír řekl: „Mám chuť na sváču!“ (Actually jsme dali sváču). Během jídla se Krog zaposlouchal do lesa i přes mlaskání ostatních zaslechl mlaskání v lese. Družina ztichla, ale jedna z antilop se vyděšením odříhla. Celá družina nevěděla, co dělat, a tak byla přepadena bílým medvědem.
Combat
Torák na své antilopě se vyhnul okřídlenému tvorovi, zatímco Krog se rozhlížel. Grygks se pokusil zasáhnout tvora, ale i přes jeho snahu minul a tvor proletěl dále. Stroktír vyčkal, co se bude dít. Grib narychlo vystřelil svůj jediný kamínek z praku a lstivě zasáhl tvora, který prolétal kolem Grygkse i Toráka. Zničehonic se objevila i druhá harpyje, kterou ale viděl Krog a reagoval oslepujícím zábleskem, kterým odvrátil její útok. Krákání z lesa znepokojilo zvířata.
Grib, bez nábojů a možnosti bojovat, se hodil do křoví a schoval se. Stroktírova kutra, Bab’kok, zachytla zraněnou harpyji na zemi. Krog harpyji, kterou dříve oslepl, pokryl sprškou jisker, které ji popálily a shodily na zem. Stroktír neotálel a vyrazil směrem ke své kutře a všiml si, že houští se začalo hýbat. Připravil se. Torák se odrazil z antilopy a skočil na ležící harpyji zaklesnutou kutrou. Grygks se schoval do houští.
Zničehonic se přiřítil stříbrný medvěd a zařval. Výkřik zastrašil většinu družiny, kromě Toráka a Grygkse, kteří po něm hodili své kopí.
Ozve se zvláštní typ krákání. Jedna z našich antilop zdivočela a začala dupat po všech kolem. Stroktir ji ale uklidnil, takže Krog mohl proběhnout kolem ní a zabořit čepel svého meče do hlavy zmítající se harpyje. Kutra přistoupila blíže ke Stroktirovi, aby ho chránila.
Ozvalo se dunění, asi 10 vteřinové, velmi daleko, skoro jako bouře v dálce.
Kutra se obrátila k medvědovi, aby výhružně zaklapala klepety a zastrašila ho. Nepodařilo se jí to.
Torák dezorientoval medvěda oštěpem do ucha.
Neviditelný Grib vstoupil do křoví a spatřil krákající stvoření. Strategicky změnil lokaci do jiného křoví.
Kraka ovládla kutru, která skáče na Stroktira, pokouší se ho zavalit. Stroktir se odrazil od jejího krunýře a odkutálel se do křoví.
Krog vběhl do houší a uviděl stvoření, co kráká.
Grygks se vydal podívat, co to hřmělo.
Torák minul vrh oštěpem a na poslední chvíli uskočil, aby ho rozzuřený medvěd nezadupal.
Harpyje Kalousovitá se vrhla po Stroktirovi, který prchnul přesně k Torák.
Kutra se vrhla po Kalousovi, který ji odvrhl stranou a kutra strachem před tou monstrozitou prchla.
Krog skočil po Kalousovi, bodl ho do zad a nažhavil čepel svého meče a Kalouse popálil.
Grib trefil kamenem Kalouse přímo do jeho odporného ksichtu a omráčil ho, proto ztratil nad medvědem kontrolu a to využil Torák, který ho probodl svým posledním oštěpem.
Stroktír hledal kutru a našel těla rozežraných kamzáckých zvědů.
Grygks žádné bouře neviděl.
Torák usekl hlavu Kalousovi jako trofej, a šel porcovat medvěda. Kalous měl u sebe pařáty kuter, srst stříbrného medvěda a roh antilopy.
Přišly posily z vesnice, kteří pomohli odnést ostatky bestií i padlých druhů.
Grygks si během tohoto odřízl velký kus masa stříbrného medvěda a vydal se do pahorkatin. Skrze své znalosti divočiny a chování zvířat byl schopen izolovat jednoho lvojíce, pravděpodobně vypovězeného ze smečky. Když lvojíc se šel podívat, zvědavě přišel k sedícímu Grygksovi s velkou flákotou masa před sebou. První myšlenky lvojíce byly napadnout Grygkse, ale je ho řeč těla ukázala, že není hrozba. V klidu se zakousl do masa a stále sledoval Grygkse. Ten ale v naprostém klidu seděl a sledoval lvojíce večeřet. Mít alderainský čas, bylo přesně hodinu před západem slunce. V ten moment Grygks přesně udělal svůj tah a změnil řeč těla. Jeho pohyby lákaly lvojíce jako přítele, který nakonec celý okamžik ukončil olíznutím obličeje goblina. Chvíli spolu ještě trávili čas, ale s příchodem tmy se Grygks rozhodl vrátit zpět k ostatním. Lvojíc dostal jméno Žagďar, doprovodil Grygkse na okraj teritoria a navrátil se zpět. Na cestu dostal poslední kousek medvědího masa jako pamlsek.
Družina dorazila k večeru do Kamíru, s některými členy, kteří dohnali karavanu. Všichni byli překvapení, že řeka nemá takový tok a je z ní víceméně potok. Spěchající kamzák poslal družinu na schromáždění. Kamír Chlupatý hlásí davu kamzáků, včetně i goblinímu zástupci radu. „Říční pramen neteče! Máme problém!“. Kamír poslal své družiny na podporu sousednímu kmenu a chybí mu družina. „To je ta slavná družina! Přemožitelé medvěda! Vybavil jsem nám tu nejlepší skupinu, vše bude v pořádku!“, prohlásil Kamír Chlupatý, přičemž dav utichl.
Družina strávila večer a ráno přípravou na výpravu. Sehnali jídlo, cestovní vybavení, Grib namíchal lektvary, Stroktir si nakoupil kouzelné bylinky, Torák si nechal zpracovat kožešinu ze stříbrného medvěda, Gryks šel nakrmit zvířata za vesnicí, Žagďara však nenašel.
Družina vyrazila na cestu. Cesta probíhá dle očekávání, vydali se po toku řeky na sever.
Na kopcích pobíhali ovce a lvojíci.
Po 2 hodinách cesty začalo stoupání. V korytě řeky zbyl jen čůrek.
Po další hodině cesty se dostali před soutěsku, široký kaňon, s čůrkem tam, kde by měla být řeka. Karavana antilop začíná mít pomalu problém s kluzkým a strmým terénem. Během lezení na strmý skalní převis se ulomil kámen pod nohou Kroga, který uklouzl a udělal si bebí. Družina ho poklepala na zádech, ošetřila a družina se vypravila. Po nějakém čase se narazilo na vyschlý vodopád, který nám zabránil pokračovat v cestě. Družina se rozhodla vylézt nahoru. Stroktír očaroval zvířata a poslal je domů. Následně vylezl nahoru na převis vodopádu, zatímco Krog si všiml třpytící se odlesky v meandrech. Krog poslal Grygkse se podívat, co šplouchlo na místě, kde se třpytí.. něco.. V momentě, kdy Grygks přijde blíž, tak vidí malé svítivé stvoření. Grygks si s ním chvíli hraje, stvoření pak běhá kolem jeho ruky a hlavy, i když je tak třetinové velikosti, což Grygksovi dává celkem problém s rovnováhou. Krog si vzpomněl na staré legendy, hovořící o duších lesa, které jsou předzvěstí smrti lidí, i když s dobrými úmysly. Když Grygks vzal své kopí ze země, bytost přeskákala postupně na Kroga a posléze na Toráka. Po chvilce pak přeskočila opět na Grygkse, který pokračoval s hraním si s ní, s výrazem, který možná mohl mít ještě jako velmi mladý. Skupina posléze v klidu vylezla na převis a pokračuje do širšího kaňonu, kde se sesunula kamenná lavina, pravděpodobně blokující samotnou řeku. Grygks se pokusil dát skútru stvořenímu, kterému se to moc nelíbilo a odskočil na Stroktírovu hřívu. Ten v tranzu pohlédl skrz oči ptáka, který letěl nad kaňonem. Zahlédl díru, do které řeka stekla. Dále blízko řeky viděl pták jakési rohaté stvoření.
Družina vylezla na hráz. Cítila otřesy.
Něco tak hlučné a rohaté v této poloze by mohl být rohatý obr.
Grygks ukryl všechny své druhy za kameny hráze. Iro tahá Grygkse za ucha a ukazuje za obrem.
Rohatý obr má 6 metrů. Jsou samotáři, jsou vzácní, žijí strašně dlouho, mohou se vyskytovat kdekoli v Pustině, staví si chýše vysoko v horách. Jsou inteligentní.
Krog pozdravil obra a obr je uvítal. Stroktír se zeptal obra, co hledá v řece.
„Hledal jsem kamarádku, ale vy jste ji našli.“
„obře, co ta díra?“ zeptal se Krog.
„Zase to zatopilo to vaše mraveniště?“
„ano. Teda ne, nám chybí voda.“
„víte, to je má oblíbená rokle. Ale posledních pár set let se zasypává nějak často.“
„Kam vede ta díra.“
„Dolů.“
„ já tam nikdy nebyl, nemáte to vědět vy?“
Obr mluví velice pomalu. Obr na žádost Kroga rozebral kamennou hráz. Krog seslal světlo do díry, tam to vypadá, že to pokračuje dál.
Družina se vydala do díry, Krog vyvolal kouli světla, aby jim osvětlovala cestu. Družina pokračuje cestou, kterou považuje za nejlepší. Minuli pár odboček.
Torák si všiml zářezů v podlaze, které vypadají jako schody.
Po asi hodině cesty došla družina ke křižovatce. Cesta doprava a doleva, jsou stejně široké.
Zřejmě se to vlevo hemží netopýry.
Grib zleva čuchá mech a vlhkost.
Krog vyslal doleva kouli světa, odletělo mnoho netopýrů.
Družina šla doleva, vstoupila do jeskyně, na jejím stropě škvíra, přes kterou prosvěcuje štěrbina světlo.
Jeskyně byla slepá, družina se vrátila a šla doprava.
Došli k další křižovatce. Grygks zkusil, že vánek vane z pravé chodby, vydali se tím směrem. Objevili se na skalní římse v rozsáhlé jeskyni.
Stroktir zakřičel. Je tam velká ozvěna, je to zřejmě obrovská jeskyně.
Vydali se po skalní římse, došli ke schodům.
Krog vytáhl mapu. Rozeznal, že se dostali do ruin staré gobilní civilizace.
Slyšíme sténání.
Šli po schodech dolů, objevili místnost se starými skříněmi, stoly, prázdné poličky na svitky, zrezlé zbraně. Družina prozkoumala místnost.
Krog našel svitek, na kterém je goblin, který plive ohnivou kouli. V jedné skříni našel falešnou zeď, v ní zlatý pohár, 3 zlaté mince. Ovšem poslední mince se rozžhavila a popálila mu ruce.
cesta se klikatí, dovedla dobrodruhy až znovu do rozsáhlé jeskyně. Jdou kolem rozbořených budov.
Když dojdou blíž, zdá se jako sténání goblina. Dochází do amfiteátru, uprostřed monumentální stín. Okolo jsou schody tribun, které amfiteátr obvklopují.
Uprostřed je obrovská socha, bez paží, nevypadá ani jako kamzák. Kdysi ta socha asi měla křídla.
Zvuky se ozývají z pat sochy. Je to goblin havíř. Podívá se na družinu, mluví sám se sebou: „To zase blázním.“
„Jsi zraněný?“ ptá se Grigks, pokouší se ho obhlédnout.
Goblin jen dál zmateně blábolil.
Grib přistoupil ke goblinovi blízko, aby ho uklidnil.
Jakmile na něj Grib položil ruku, změnil se goblin proměnil v obřího pavouka a vrhl se na Griba.
Pavouk je asi metr vysoký.
Dobrodruzi si uvědomili, že se všichni cítí špatně.
Pavoukovec se napřímil a postavil na zadní. Pokusil se zaútočit na Griba, ale zahnalo ho vržené kopí Toráka. Následně se mu do nohy zabodl šíp Grygkse.
Krog se jen těsně vyhnul padajícím krápníkům, uskočil jim, nicméně se mu nepovedlo postavit zpět a v parakotoulu se odkulil na okraj amfiteátru. Nicméně družina žádné krápníky neviděla, jelikož to byla iluze. Zatímco se vše tohle odehrává, se vynořil další pavouk zpoza sochy, který se snažil zakousnout Griba, jehož reakce byla uskočení na (A’moginu) sochu. V ten moment mu naskočil studený pod, pocit zamrznutí a zvuk bušení do ocelové brány doprovázený zoufalým křikem.
Krog vyslal oblak kouře, který omotal hlavu pavoukovce a tím ho oslepil. Pavouk ovšem nečekal skrytý druhý úder, který přišel po lusknutí prstů gobliního čaroděje a zažehnutí oblaku kouře v blýskající proud jisker. Stroktír oslepnutého pavouka praštil palicí a rozdrtil ho po podlaze amfiteátru. Během stejného okamžiku Grygks vystřelil šíp do prázdna a uskočil na zem, jako by se něčemu vyhýbal. Třetí pavouk seskočil na Kroga. Během skoku ale neplánovaně spadnul vedle Kroga, ale díky tomu se zachránil před střelou z praku Griba. Pavouka oslepeného Krogem, zmrzačeného Grygksem a omráčeného Stroktírem, v klidu dorazil Torák. Stále zůstávají dva pavouci.
Gribs seskočil z druhé strany sochy a odkutálel se na druhou stranu, do poměrného bezpečí. Druhý pavouk se snažil pokousat Stroktíra, který mu ale do chřtánu nacpal svou palici (zbraň, nikoliv hlavu), a silou ho přirazil k zemi. Grygks sebral oštěp ze zad, doběhl ke Stroktírovi a zabodl svůj oštěp hluboko do těla pavouka, definitivně ho vyrážejíc z boje. Torák hodil další ze svých oštěpů na posledního pavouka. Jeho oštěp škrábl pavouka po těle a vyděsil pavouka. Posléze Krog zalil pavoukovce oblakem kouře vyděsil pavouka, který se dostal do šoku. Netrvalo dlouho a Stroktír ho dorazil palicí.
Krog, Grib a Grygks měli vášnivou konverzaci. Grygks chtěl odejít, zatímco Krog chtěl prozkoumat sochu.
„Grygksi, tady získam moc, o které se ti ani nesní!“
„A co Krogu asi chceš s tou sochou dělat?!“
„Já.. no.. nevím.. možná pomilovat.“
„O čem to prosím tě breptáš?“
Následně Krog se dotkl sochy a pocítil stejnou úzkost jako Grib. Následně si skupina poprvé prohlédla amfiteátr, ve kterém doteď bojovala. Na vyvýšeném schodu viděla skupina rytiny s gobliními siluetami, mrtvými zvířaty a poháry s krví, popisující rituál křtění dětí. Nad celým rituálem jsou rytiny A’mog, probouzející z dětí mocné božské bojovníky. Znepokojující bylo, že na nejnovějších rytinách byli i Kamzáci.
Během celého studia rytin seděl Stroktír v meditaci a snažil se uklidnit. Během toho si ale všiml na divnou vzpomínku, ve které stal nad postelí starého pomateného kamzáka, který mu hovořil: „Dítě, byl si vůbec někdy ve snovém světě? Tahle země umírá a spolu s ní zemřeme i my všichni. Všichni se dočkáme záhuby.“ a pokračoval dále. Během tohoto snu si připnul Stroktír korálek na krk. Družina posbírala své věci, šípy, oštěpy a chtěli odejít, nicméně Krog si všiml horkých pramenů. „Je možné, že sopka eruptuje a narušuje i páru, měli bychom to prověřit.“ Grygks svůj oštěp, kterým celou dobu gestikuloval na Kroga, náhle zklidnil a souhlasil s ním.
Goblini potom prohledávali staré ruiny hledajíc odpovědi. Grib našel svitek, který popisuje tělostavbu psychouků. Postupoval podle postupů na svitku, aby otevřel jejich exoskelet a odebral ampuli hemolymfy.
Krog našel drahokamy
Torák objevil síť, utkanou z pavoučích vláken.
Stroktír se ponořil do transu a přivolal ze Snového světa přízrak duše pisatele svitku.
Země a stěny se začaly vlnit, nabraly červenou barvu, z naprosto nového směru, než znají tvorové z trojrozměrného světa. Černý sliz plný pavučin se zhmotnil uprostřed místnosti a zformoval se do podoby goblina. Pavučiny se roztáhly zejména do dvou směrů, jeden na jihozápad, druhý směrem k jeskyni, na severozápad a dolů.
Stvoření zaskřehotalo zkaženým hlasem: „Co po mě chcete? Musím pracovat.“
Země, na které stojí, se vlní pomalu nahoru a dolů.
„co hledíte jako vyorané myši. Já musím pracovat. Píšu svitky.“
„Jak se jmenuješ?“
„Praftak“
„Kde stojíme?“
„Je to chrám, jeden z nejvlivnějších chrámů bohyně A’mog.“
„Kdo to je A’mog.“
„A’mog je naše vládkyně a bohyně, která nám dodává sílu, jen díky ní jsme dokázali vybudovat tak nádherné a mocné impérium, se silnými zdmi a vysokými věžemi. Metropolis Koukhan bude se svými miliardami goblinů.“
Na Grygkse upřel pohled plný nenávisti a rozplynul se v nicotě.
Krog se snažil přesvědčit ostatní, aby se všichni šli modlit k bohyni A’mog, ale ostatní s ním silně nesouhlasili. Grygks praštil Kroga oštěpem přes hlavu a řekl: „Měl jsem vizi. Ta žena není ta správná. Jestli to je naše bohyně, tak je zlá. Je důvod, proč jsme se ji zbavili.“
„To je nesmysl,“ odvrátil Krog, „podívej, jak je nádherná. Ta nemůže být zlá.“
„Ve vizi jsem viděl, že ona stojí proti bojovníkovi, který ji posílá do.. do nějakého kruhu a pryč. Sice krásná, ale nechutná.“
„Pak je ten bojovník náš největší nepřítel.“
„Nebo ten, který zlou bohyni zahnal pryč.“
„Nemáš chuť na skútru?“
„Víš co? Ano, to zní jako plán!“
A oba se napili Grygksovi skútry v čutoře. A pak si všimli, že je zbytek družiny opustil. Po chvilce je doběhli.
Grib zjistil, že puklina, z které vytéká horká voda, je čerstvě vzniklá. Zřejmě je to důvod vysychání horkých zřídel Výpar.
Všichni se vydali k odtoku, kde jsou prudké peřeje. Voda teče prudce dolů do a ústí do prudké díry. Je to nejnižší bod celého komplexu.
Grib poznal, že stěna nad odtokem, není stabilní. Celý komplex je zřejmě možné zavalit.
Všichni to chcou udělat, kromě Kroga.
Grib namíchal z magických surovin 2 třaskaviny, jednu na zničení stěny nad odtokem a druhou na ničení sochy. Roztáhl zápalné šňůry a přesvědčili Kroga, aby ji zapálil. Velmi, velmi nechtěl.
Družina zapříčinila zatopení svatyně nádherné bohyně A’mog. Obrovská škoda. Nebál by se říct tragédie. Taková neúcta k předkům. Následně přišla druhá exploze, která poslala sochu k zemi. Jakmile se rozletěly základní kameny sochy, byl slyšet šílený poslední výkřik. „Myslím, že už bychom měli zmizet.“ Pronesl Grygks a celá družina běžela směrem, kde tušila podle mapy, kde by měl být východ. Krogovi ukápla slza, když utíkal a myslel na sochu bohyně.
Po chvilce družina došla k východu a vylezla na úpatí hory nad městem kamzáků. Dorazili za Kamírem, s několika kamzáky, kteří oslavili příchod hrdinů. Řeka i výpary totiž tekly. Gobliní parta vyprávěla příběh o poražení úkrutného rohatého obra. „A jsme ho z milosti pustili, protože už byl tak poražen, že nebyl hrozba.“, povídal Grib, s Krogem i Grygksem pokračovajíc ve vymyšleném příběhu.
Krog si povídal při hostině s Gribem o gobliních kultech, které působily v akademii alchymistů. Jeden z nich prý uctíval démonickou ženu z hor. Krogovi svitla naděje a pak se dozvěděl, že je to macatá prsatá dračice s dvěma hlavama.
V Kamíru je zřejmě těžký nedostatek magických surovin. Nyní je jedna magická surovina za 5 stříbrných.
Torákova kožešina je hotová. Grygks dostal jako dárek od Kamíra šavlozubou antilopu.
Družina se sešla před Kamírem Chlupatým. „Když už jste tak šikovní, možná byste mohli pomoct. Vesnice na jihu trpí na nějaký nový druh nákazy. Jméno vesnice na jihu je Ccelab. Běžte za Lertop, naší lékařkou, ta bude vědět více.“ Lertop sídlí v Chrámu předků, kde jsou všichni léčitelé. Družina za ní dorazila. Podle ní by pomohla dobrá polévka, která potřebuje tři ingredience. Projevy nemoci na jihu je průjem. Lékařská polévka je vývar obsahující – 10 výtažků z flafry, koncentrát samičích kuter, a hada vlasatého žijících v polích. Flafry jsou chlupaté myši, které mají velmi silný kontaktní jed.
Družina vyrazila na svých antilopách směrem na jih do Ccelabu. Během cesty se ale Grygksovi nepřišlo takové pohodlí pro jeho antilopu, která mu celou cestu dělala z cesty samotné peklo. I když nebyla cesta tak strastiplná, Grygkse to velmi zmohlo. Stroktír s Torákem vyjednali s farmáři na statku, kde se družina utábořila, dobrou večeři. Během tohoto se naše gobliní trojíce vydala ulovit vlasatého hada v polích. Grygks využil znalosti lovce a svou technikou dokázal ulovil čtyři vlasové hady. Goblini se poté spojili s Stroktírem a Torákem na kamzáckém statku, i když z toho místní farmář nebyl moc nadšený. Družina rozložila kemp v ohradě statku, kde družina rozebírala Stroktírovu myšlenku jít znovu do snového světa. Během diskusí Grykgs a Grib připravili výtažky z hadího jedu. Skupina, před vstupem do snového světa, si vyzdílela vize, kterými Grygks, Stroktír i Torák trpí. Grygks a Torák viděli postavy, jeden rytíře (Dareon) a druhý rohaté zvíře, kteří zaháněli A’mog do neznáma. Stroktír měl vizi osoby, která mu dara ve snu korálek, který ale actually měl v ruce.
Družina přistoupila k rituálu a vstupu do snového světa. Zatímco Stroktír se dostává do tranzu, celá družina sedící v kruhu začala být malátná a postupně usínala. Téměř ihned po probuzení ve snovém světě všichni viděli, jak se rozplývá černá mlha a kapky černého deště. Skupina je překvapená, jak je chycená v pavučinách, podobné tomu, které viděli od černého gobliního čaroděje a opět pavučiny vystřelují, hlavně směrem na jihozápad, do stejných hor, které už nějakou dobu přitahovaly pozornost. Družina viděla ruiny věže, kde normálně stál statek. Všichni viděli na jihozápadě velikou horu, větší než všechny kolem, která měla na vrcholu věž vyzařující červené světlo. Zničehonic se ozvalo odcvrnknutí za skupinou. Velká rohatá silueta silného kozorožce. Torák se otočil: „Kdo vlastně si? Co chceš?“ Místo odpovědi dostal další odfrknutí vodní páry od nose. V ten moment, zahalený v oblaku páry, měl Torák siluetu podobných rohou a pavučiny pomalu odstoupily. Grygks byl z toho tak překvapený, že ustoupil pár kroků dozadu, kde cítil stejnou přítomnost rytíře s halapartnou (Dareona), ale když se otočil, nebyl tam. Postava rohaté bytosti děsivě pohlédla na místo, kde by měl být daný rytíř.
Krog vešel do ruiny, ale spadlo těsně vedle něj několik malých kusů ruin, ve kterých viděl prastaré gobliní zbraně a vybavení. Po dalším hledání našel další magický svitek, s obrázkem goblina zamotaného v sítích s hořící zdí okolo sebe. Našel i svitky, které využívají i jiné typy magie.
Členové družiny pociťovali úpornou únavu, proti které se Stroktir snažil vzepřít, ale věděl, že dlouho nebudou moci zůstat. Prohlédl si shnilé, rozpadající se rostliny.
V prvním patře věže objevil Grib rohatou bytost s oštěpem. Zřejmě bývalý strážce věže.
Družina se rozhodla vrátit zpět, vrátili se k mlze, začal pršet černý déšť a v temnotě se rozplynuli.
Družina se probudila ráno na statku. Krog se probudil se svitkem v náručí. Vydali se na jih.
Dorazili v 1 hodinu do vesnice CCely. CCela je vesnice plná kuter. Všichni kamzáci vypadají schváceně.
V centru vesnice je větší jurta, kde sídlí Zamirep, starosta.
Už asi rok kamzáci z CCely tím trpí. Nemyslí si, že je to z vody.
Flufry žijí v kopcích.
Družina se vydala do kopců. Grigks pomocí loveckých znalostí našel hnízdo flaffer v křovinách. Stroktír je očaroval, nahnal je do houfu a Torák je chytil do sítě.
Dobrodruzi pak přinesli dřevěnou káď a teplou vodu, flaffry vykoupal a získali jejich jed.
Stroktir si všiml, že kutry mají nějaké zvláštní černé žilky. Poté provedl pitvu, nic zvláštního nenašel. Zřejmě je to nemoc, kterou přenáší a nezanechává na nich následky.
Stroktir šel prohlédnout hromady potravy pro kutry. V jedné kupě natrávené trávy byl hnijící pták. Torák poznal, že to je pták, který přilétá z jihu. Mají odhad, že když budou kontrolovat jejich kupy jídla.
Grigks našel mnoho dalších hadů, lstivě.
Ráno družin vyrazila z vesnice Cella směrem na jih.
Torák měl antilopu, Stroktír měl kutru a svou antilopu, Grib, Grigks a Krog jeli na jedné antilopě a čtvrtá antilopa naložená jídlem.
Po levé straně byla velká řeka Úrodnice. Opravdu velká řeka.
Přebrodili řeku Škvár před tím, než se vlévá do Úrodnice. Uviděli gorbula, jak jde za antilopama na pláni. Zdá se nám, že se antilopy i gorbul chovají divně. Zmizeli za pahorkem.
Večer narazili na opuštěné trosky kamzácké osady.
Grib prozkoumal, jak moc jsou jednotlivé jurty poškozené. Mnoho z nich velice zarostlé, žádné známky hrubé síly. Je to snad víc jak deset let.
Krog provedl rituál k přivolání nadpřirozených bytostí. Pocítil přítomnost přízraků.
Torák prohlídl sutiny v osadě, pod ztrouchnivělým trámem nalezl pozůstatky staré dřevěné hračky a předal ji Stroktirovi.
Zahlédli divoké kutry na obzoru. Grygks měl pocit, že se nechovaly divně.
Stroktir provedl hadačský rituál. Přivolal přízrak kamzáckého děvčete, asi 9 leté.
„Kde je mama? Kdo jste?“
„Návštěvníci. Co se tady stalo?“
„Co tady chcete? Já byla nemocná.“
„Jakto?“
„byla mi nemocná, byla jsem pomáhat mamince celý den na poli a potom jsem byla nemocná. A potom…“ rozbrečí se
„bylo vás víc nemocných?“
Zavrtí hlavou.
„Jak se jmenuješ?“
„Paner“
„máš nějaké sourozence?“
„bratříčka. Pomáhal na poli. Bylo málo úrody.“
„Odcházeli jiní kamzáci, protože jste měli hlad?“
„asi ano. Měla jsem kamaráda, oni odešli zpátky do velké země na severu.“
„kdy jsi naposledy viděla maminku?“
„včera, kdy jsem byla nemocná. Tam doma, vařila polévku.“
Torák našel zbytky malého hrobu vedle jurty.
„zvířátka nás neposlouchala, byla stále divoká.“
Rozplynula se.
Družina šla spát.
Torák měl hlídku. Trochu podřimoval, ale probralo ho zakrákání ptáka. Choval se velice divně.
Grygks na své hlídce usnul, naštěstí se nic nestalo.
Družina pokračovala podél řeky směrem na jihozápadu. Půda kolem řeky vypadá úrodně. Zvířata se už nechovají divně. Někteří ptáci se ovšem chovali zvláštně.
Stroktir oslovil některé ptáky, aby se jich zeptal, proč se ti zvláštní ptáci tak chovají. Získal odpověď, že jsou ti ptáci agresivní, napadají své druhy a odporně páchnou. Tomuto hejnu krákorek se taky stalo to, že je napadly antilopy, což se nikdy předtím nestalo. Stroktir ji požádal, aby ukázala, kde se ty antilopy vyskytují a krákorka zakroužila za řekou. Grib si vybavil, že i ten pták v té kupě natrávené trávy taky odporně páchl.
Odpoledne dorazili k další řece, mnohem menší než Úrodnice, která se do ní z pravé strany vlévá. Dokonce menší než Škvár. O kus cesty dál našli dobrodruzi brod. Našli stopy bot. Jsou tak 3x větší než gobliní boty. Jsou to nejspíš lidské boty. Asi tucet párů bot, přešli stejným směrem, kterým míří skupina.
Krog vyvolal světlo. Jídlo zbývá jen na jeden den. Lidé přišli podél toku řeky ze severu, družina přišla z jihu.
Grygks usnul na hlídce.
Do tábora se vřítila antilopa a rozdupala uhlíky ohniště. Grygks se jí pokusil uklidnit, ale bylo to nemožné.
Torák zabodl antilopě oštěp do hrudi, ale nezdá se, že ji to nějak efektivní.
Kutra utekla do křoví.
Antilopě se vysunuly šavlovité zuby a zařvala odporným nepřirozeným způsobem, až z toho Toráka rozbolela hlava.
Krog vyvolal kouli světla, která osvítila ranní mlhu. Dobrodruzi si uvědomili, že už je brzké ráno.
„Dobrá práce,“ zvolání
Kolem nohou antilopy se začaly obtáčet šlahouny, které vyvolal Stroktír.
Torák hodil na antilopu síť, ta se z ní vysmekla, ale byla stržena stranou.
Grygks se ji snažil chytit, ale uskočila stranou.
Grib chtěl střílet z praku, ale upustil kámen.
Krog udělal magické gesto, na konečcích jeho prstů se roztančily plaménky a kouř. Krog tuto hořící směs hluboce vdechl a následně vyprskl jako ohnivou slinu a popálil antilopu.
Stroktír praštil antilopu palicí.
Nemrtvá antilopa se postavila na zadní, zařvala nechutným způsobem přímo do tváře Toráka, během čehož z ní začaly odpadávat kusy shnilého masa.
Torák je roztřesen, z tohoto setkání si odnáší následky.
Antilopa má na sobě známky černé choroby.
Sledování lidské výpravy
Družina se vydala k brodu. Přebrodili.
Torák poznal, že lidské stopy jsou čerstvé. Zřejmě ne víc jak den staré.
Grygks jde první.
Krog zastavil Grygkse uprostřed kroku. Mezi stopami je rozprášený fialový prach. Magický obrazec.
Po asi 40 krocích uslyší smích a hlasy, ucítili smaženici. Vítr vane od tábořiště.
Stroktir uvázal antilopy o kus dál a seslal na ně kouzlo klidu.
Pod vedením Grygkse se dobrodruzi ukryli. Grib ucítil, že tam někdo kouří dýmku.
Grygsk slyší, že jde o obecnou řeč Císařství. Zřejmě se balí, že už to jejich poslední výprava, že chtějí vystřídat, že už toho tady mají plné zuby.
„Já si pořád myslím, že to byli elfové,“ pronesl někdo z nich
Poté se ozve hlubší klidný hlas, vypráví víc tlumeně o tom, jak byl v zajetí nějakého černokněžníka.
Snad i zahlédl postavu, která stála na okraji a možná se koukala Grygksovým směrem.
Družina diskutovala o svých možnostech. Rozhodla se počkat dál od tábořiště.
Mlha rozřídla. Krog má pocit, že slyšel hýkání nemrtvé a možná několik fialových záblesků.
Později se družina vydala na místo jejich tábořiště. O kus dál leží několik rozřezaných a ohořelých nemrtvých antilop.
Grib si vzal vzorek z rozkádající se antilopy. Páchne.
Tam, kde stál a ohýbal se chlap, byl objekt zabalený do látky pod lávkou. Grib necítí z toho nic.
Grygks a Torák zvedli kládu. Je tam balíček zabalený v látce.
Grib otevřel balíček. Byl tam svitek. Je v ní mapa. Zezadu na mapě je symbol. Je to symbol halapartny před štítem (Dareona).
Krog přesvědčil Stroktíra, aby posedl dalšího ptáka, aby se podíval, jak daleko byla lidská skupina. Družina se vydala na východ, i když lidskou skupinu pták zahlédl na jihu. V poledne se založil tábor, Grygks sehnal jídla na dva dny. Starý přítel družiny (možná jen stejné rasy), Iro, se vrátil k družině. Pohrával si s Grygksem. Za soumraku se Stroktír s Gribem snažili vyléčit duševní jizvu, kterou utrpěl Torák, pomocí odvaru Stroktíra a terapie Griba.
Gorbulský útok
V přítmí soumraku družina slyšela funění z okraje lesa, kde potom zahlédli postavy o velikosti gorbulů – oprava, opravdových gorbulů vzdálených dvacet metrů. Grygks pohotově reagoval a pomohl všem se skrýt různě v okolí, aniž by gorbulové je viděli. Krog měl podezření na nemrtvé gorbuly, ale pak si to rozmyslel. Jakmile vešli do tábora, tak začali naštvaně podupávat a vydali se směrem k antilopám.
Jakmile byli dost blízko, Grygks vrhnul své kopí proti gorbulově rameni, které se mu zapíchlo do pravé ruky, i když při tom Grygks spadnul při tom na zem. Kutra Stroktíra byla přimáčknutá k zemi jedním z gorbulů. Grib trefil druhého gorbula kamenem do kolene, tím ho mírně znehybnil. Stroktír praštil prvního gorbula s kopím v sobě a odrazil ho pryč a tím osvobodil svou kutru. Krog vyvolal oblak jisker, který se vznesl z ohniště přímo do očí obou nemrtvých, čímž je zdezorientoval. Torák hodil jeden z oštěpů na gorbula, který se snažil ho zastrašit křikem, i když mu to bylo zbytečné. Oštěp gorbula zasáhl do ramene a svalil ho na zem. I když samotný oštěp neudělal tolik, svalilo to gorbula na zem a vliv zraněné nohy ho převalila do nepříjemné pozice. Gorbul se vyšvihnul na kutru, která v poslední moment se překulila na stranu. Grib se rozběhl proti ležícímu zraněnému gorbulovi, s roztočeným prakem, jako by byl řemdih. Trefil ho do hlavy i když má kus hlavy oddělený. Ihned na to Krog vyplivl proud ohně, jenže tlející se rozpadající se gorbul byl pro Kroga tak strašný prohled, že se raději ohlédl na stranu, než se plivanec zpopelnil. Torák ho ale v ten moment propíchl skrz naskrz. Grygks vystřelil šíp na posledního gorbula, ale ten šíp vyignoroval a zakřičel na něj s takovým nechutným výrazem, že to Grygksovi způsobilo újmu. Strokmír ho dorazil.
Skupina se po bitvě šla vyspat. Krog s Gribem hlídali, i když Krog usnul. Po celodenním cestování družina vyléčila jizvu Grygkse, který na oplátku držel hlídku společně s Gribem. Zatímco Grygks držel hlídku, postava rytíře vešla do tábora a udeřila halapartnou do ohniště. Grygkse uchvátl pohled a udělalo se mu jasno. Pocit, že je šampion. Ostatní viděli obdobnou věc, kdy ale rytíř byla opět rohatá postava, která dýchla na všechny oblak páry.
Družina se probudila o něco jiná, než byla. Grygks našel bobule a přinesl zvěřinu.
Šli celý den. Vidí u jezera horu. Došli k jezeru. Asi 500 metrů v zátoce v nejvíce jihovýchodním cípu viděli velkou dřevěnou loď bez plachet.
Stroktir vyprávěl o hoře při jezeře, na které byly divné stavby, ve stylu, který v životě neviděl. Dále viděl před tím červeným světlem v dálce, zjistil, že to bylo jen vyobrazení Hladového moře. A viděl tu ženu, která mu dala korálek.
Torák viděl vizi, ve které se plavali kamzáci a goblini na lodi, ve vodě byly bestie a on musel plavat tou vodou. Ale úplně jiná loď než ta v té zátoce.
Grigks vyprávěl o krutostech které zažil, když byl v lidském zajetí. Nutili ho stopovat ostatní gobliny, drželi ho v celách, někdy i se zvířaty, kopali do něj. Takže jsou lidé pro gobliny a pro kamzáky velký nepřítel.
K večeru došli k lodi. Je to zničená loď, urvané stěžně, jen taktak drží na vodě, je ohořelá, zakotvená. Vedle lodi plave kus stěžně.
Krog našel vstup do jeskyně, kolem kterého je několik skleněných láhví.
Ozve se rána, dva hlasy, které po sobě řvou. Družina se vydala tím směrem.
Řvaní ustalo, ale členové družiny uslyšeli vzlykání a duté nárazy s mlasknutím.
Za rohem jde vidět mrtvá antilopa.
Grygks uviděl postavu nízkého vousatého člověka, který brečí, a bouchá válečným kladivem do mrtvého gorbula.
Torák hodil síť po malém člověku.
Grygks zkouší obecnou řeč.
„Udělejte to rychle.“
Nechce mluvit. Grygks ho zkouší fackovat, ale Iro vběhne do cesty.
„nechci nikomu pomáhat, nechci pomoct. Chci jenom zemřít.“
Nejprve odporuje.
„Vyvraždili všechny, ale já jsem zbaběle utekl.“
Nabídli mu skútru, moc mu to chutná. Iro se pokouší roztahovat síť.
Dobrodruzi ho uvolňují ze sítě, Krog si sedne na kladivo.
„Co dělají lidi tak hluboko v Pustině?“
„Lidi? Fuj! Já jsem trpaslík, jmenuji se Thogurn.“
„Co tady děláš?“
„Měli jsme tu pevnost. Přijeli jsme ze severu. Přejeli moře a přešli hory, abychom našli slávu, a přitom jsme našli jen smrt. Sám nevím, co zabilo mé druhy. Možná to byli elfové, možná ty potvory z jihu, v jednu chvíli kolem lítal i drak a chrlil na pevnost oheň.“
Pevnost je v té hoře. Nikdo živý tam už prý nezbyl.
„Jak dlouho už jsi pryč z pevnosti?“
„Měl jsem hlídat drakkary, ale všechny je potopili. Už jsem asi týden v divočině.“
Nechce jíst.
„Tak už mě konečně zabijte.“
„nemrtví se začali šířit před několika lety. Naposledy byl ve své domovině před 50 lety.“
„Chtějí moc z toho, co je v Hladovém moři.“
Dobrodruzi nechávají Thogurna jít. Iro jde s ním.
Dobrodruzi se dostali díky primitivního voru na loď. V podpalubí se zdá být vše relativně v pořádku.
Kamzáci přespali na břehu, goblini v podpalubí.
Krog našel svitek s kouzlem 5 ohnivých střel. Také našli 2 zlaté trpasličí mince.
Družina se seskupila. Grib míchal třaskaviny a učil Stroktíra jak používat třaskaviny. Krog si četl svitek o ohnivých střelách.
Cesta se vinula podél hory směrem do trpasličí pevnosti. Nikde nestoupal dým.
Po hrubě vytesaných schodech vzhůru. Občas na zemi mrtvá těla nemrtvých gorbulů a antilop.
Grygks odhadl, že ty těla tam nejsou déle než 2 nebo 3 dny.
Pevnost trpaslíků je postavena tak, aby měla výhled na Hladové moře. Budovy jsou docela čerstvě rozbořené, v některých je ještě dým.
Masivní dřevěná brána je rozbořená. Vypadá vyražena silou a rozseknuta vejpůl. 3×3 metry. Je to čistý řez.
Oheň je starý asi týden, je to živý oheň, jakoby dračí.
Družina prochází nádvořím, když se od rohu vyřítili 3 gorbuli.
PŘEPADENÍ V TRPASLIČÍ PEVNOSTI
Družina byla přepadena 3 gorbuly a lvojícem. Propukl souboj. A později ze vstupu do hory vyšel nemrtvý trpaslík se sekerou.
Uvědomili si, že vidí na sobě pavoučiny, které je táhnou hlouběji do srdce hory.
Postupně se začaly vynořovat nemrtvá slizká monstra, nemrtvý stříbrný medvěd.
Grygks si zlomil kopí, dobrodruzi utrpěli mnohočetná zranění, ale propojovali se až do hloubi pevnosti.
Ocitli se v obklíčení nemrtvých, a v té chvíli se rozsvítil korálek, ozářil všechny nemrtvé.
Vstoupila osoba ve žlutém hábitu.
„Vypadá to, že máte potíže
Pokladnice
V samém srdci hory byla pokladnice a v ní odporné stvoření, složené z mnoha mrtvých těl.
Po litém boji zasvítil korálek znovu a objevila se nádherná žena, která mocným plamenem spálila zrůdu.
Rohatý přízrak a duch s halapartnou tam byli taky.
Kadegrán
Abdul, čaroděj – hrál ho Adam; Octavia, kaplanka- hrál ji Mirek; Olof, trpasličí námořník – hrál ho Radek; Tarik, bývalý panoš – hrál ho Andrej K.; Gumka Čik, bývalý otrok – hrál ho Andrej M.; Nura, půlelfí bardka – hrál ji Márty
viz vlastní stránku