Kosťa Atlin je lidský učenec a čaroděj, hrál ho Andrej M. v příběhu Ztracené dědictví.
Životopis
Atlin se narodil v roce 278 p. P. na terrowindském venkově. Jeho dětství bylo dost drsné. Jeho rodina v roce 284 p. P. uprchla do Aldereinu, kde hledala útočiště před válkou a spouští způsobenou nemrtvým lichem, těsně před Paulusovou čistkou. Dlouho se jim nedařilo usadit, až se nakonec spokojili se špatně placenou prací v malé vesnici poblíž hlavního města. Rodinu to sotva uživilo, a tak Atlin vyrůstal napůl na ulici se svým starším bratrem. Milen byl velmi bledý dobrodružný chlapec, na svůj věk velký a silný. Atlin byl naproti tomu opatrnější a introspektivnější dítě, známé vychrtlou postavou a pomalejším tempem, měl ale velmi bystrý intelekt. Hodně se přátelili s některými sirotky a vesnickými dětmi a jejich vzhled a terrowindský původ jim vynesly přezdívky „Přízrak“ (Ghost) a „Kosťa“ (Skelly).
Jejich dětství bylo otřeseno, když při jedné ze svých eskapád narazili na rozsáhlý komplex podzemních tunelů. Tento nebezpečný podzemní labyrint obsahoval staré pasti a strašidelné kostlivce. Mezi jejich objevy byla i opuštěná pašerácká skrýš a v ní malá truhla obsahující pytlíky se záhadným bílým práškem. Při neobvyklém a potenciálně nebezpečném setkání ho družina prodala tajemnému kupci. Transakci ovlivnila spíše zranitelnost osamělého muže, protože byl obklopen partou ozbrojených dětí, než jeho vůle spravedlivě jim zaplatit. O několik měsíců později se dozvěděli, že tato látka je silná stimulační droga známá jako „vílí prach“, která má podstatně větší cenu, než kolik za ni dostali.
Bratři dali svůj podíl peněz rodičům. Stačilo to na investici do opuštěného poničeného domu na rozcestí poblíž vesnice. Během čtyř let se věnovali jeho proměně a podařilo se jim vybudovat malý hezký hostinec doplněný šikovným pivovarem. Byly to pravděpodobně nejšťastnější roky jejich života. K blahobytu však měli daleko. Když se jim tedy naskytla příležitost (292 n. l.) přidat se k příjemně vypadající obchodnici Eleně Lenthild na jejích cestách ve službách Rey Astralis, a vydělat si nějaké ty drobáky, bratři neváhali.
Pracovali pro ni na cestách z Aldereinu do jiných Reiských Věží, navštěvovali vzdálená města jako Len, Meteor a jednou dokonce až Port Cullis. Získali spoustu cestovatelských a námořnických zkušeností. Elena si Atlina oblíbila, protože v mladíkově bystré mysli a pohotovém důvtipu viděla potenciál. Jednoho večera ho pod mihotavými světly hostince uvedla do světa hazardních her. Atlin se ukázal být přirozeným talentem, naučit se složitá pravidla i různé možnosti blafování a manipulace byla pro něj hračka. Vychutnával si to vzrušení a zvuk kostek a karet se stal jeho ukolébavkou. To, co začalo jako nevinná zábava, se však brzy změnilo v nebezpečnou posedlost. Jak rostla Atlinova záliba v hazardu, tak bohužel rostla i výše sázek a rizik s ním spojená. A zatímco ho pohlcovalaa nově objevená vášeň, Milen se zapletl do stinného světa vílího prachu.
Osud zasáhl, když Elenin bratr, učenec na Universitas Videns, rozpoznal Atlinův výjimečný talent. Zajistil Atlinovo přijetí do prestižní instituce, kde se Atlin po hlavě ponořil do studia magie a jejích účinků na lidské tělo. Jeho hlad po magických znalostech a zájem o magickou teorii teorií se časem prohloubily a vytyčily mu cestu ke studiu obecné magie na Facultas Magistrorum. Během těchto let se Milenovi dařilo bojovat s rozvíjející se závislostí na droze a soustředil se na podporu svého mladšího bratra při studiu a na jeho ochranu na výpravách za magickými poznatky a alchymistickými přísadami.
Vzhledem ke svému zvláštnímu způsobu učení kouzel pomocí magických tetování do vlastní kůže a alchymistických výparů (bylin, minerálů a dalších podivných látek), a také vzhledem k tomu, že tyto látky používal ve svém projektu na zvýšení odolnosti lidského těla vůči chladu a mrazu, začal úzce spolupracovat s alchymisty. Především navázal blízké přátelství s jedním konkrétním Xallinem Časovrátkem (Clockwicket) z Cechu černého prachu.
Když se arcimagistr Holan dozvěděl o jejich projektu, s radostí jim nabídl možnost pracovat v Kazigradu, rušném severním přístavním městě. Tam se setkali s Ardurinem, sešlým kapitánem Skaldiho pěsti, se kterým se vydali na několik výzkumných výprav. Na jedné takové výpravě se seznámili s krollím eskymákem, Betremem Raywülfem.
Během jedné z cest narazili na rozběsněný dav, který se snažil upálit zdánlivou čarodějku Somnu Moentu. Za pomoci Ardurina a jeho posádky podivnou dívku úspěšně ochránili a ta se později připojila k posádce lodi jako navigátorka.
Když se Milen, sužován démony závislosti, předávkoval vílím prachem, došlo k tragédii. Atlin upadl do hluboké deprese a nedařilo se mu najít útěchu ve světě bez svého bratra. Bylo to bezútěšné období táhnoucí se přes dva roky, ale díky neochvějné podpoře svých přátel, včetně Ardurina, a vzrůstající lásce k magii se pomalu dokázal z té propasti vyškrábat.