Věžopolské knížectví je kraj na jihovýchodě Meneáru, skládající se z území Věžopolska a bývalého Sáchovska. Je to opravdu zvláštní kraj. Současným vládcem Věžopolí je kníže Jaromír I. z rodu Křemenců, který se k vládě dostal v sedmnácti letech, po smrti svého otce, Bonifáce II.
Základní informace a geografický význam
Věžopolí, plným názvem knížectví Věžopolské je malebný kraj, který se nachází v nejjihozápadnějším cípu Meneáru. Na severu sousedí s Feldenem a Iglénií, na severovýchodě s Jilavským knížectvím, na východě s Mivielsko-Wyrmundskou aliancí, na jihu se svobodnými městy pánů koní a na západě s Hvozdinou. Ačkoliv se běžně používá označení Věž;opolí, jedná se pouze o jeden ze dvou hlavních územních celků knížectví. Druhou významnou část země tvoří od roku 308 (p.p.) Sáchovsko, které společně s Věžopolskem spadají pod jeden knížecí titul. Držitelem tohoto titulu je v současné době kníže Jaromír I. z rodu Křemenců.
Největší řeka Věžopolska je splavná Ferie, která dává také kraji jeho obchodní a cestovní význam. Na Ferie leží také největší město kraje: Kamenec. Své jméno získal podle dolů na stavebních kámen. Po Ferie se mohou cestovatelé dostat na říčních lodích až do Fontiky. V nížinách kolem řeky se také intenzivně pěstujem pšenice, ječmen, žito, ale i slunečnice, cukrovka, mák, hořčice, brambory a cibule. Severní Věžopolí má, krom centra těžby žulového kamene v okolí Žulovodu, také rozmanité rostlinstvo. Rostou zde zejména tyto byliny: monvalinka, manučka splývavá, bručík snědý, čučeň lesní, putinka nadýchavá, oboučnice polní, bublinovka čuní. Bylinkářství je zde velmi rozšířené a s tím souvisí i proslulost kraje ve vaření výborných čajů. Je to vskutku a nepochybně zvláštní kraj.
Věžopolsko
Západní část knížectví a do roku 308 jediný územní celek Věžopolí. Ačkoliv se věž přímo nachází v erbu vládnoucího šlechtického rodu, jméno si krajina vysloužila především díky velkému počtu vysokých komínů, vystupujících ze země kam se jen člověk podívá. Netrénovanému oku mohou tyto stavby na první pohled připomínat věže, jedná se však o vysoké komíny nespočtu alchymistických laboratoří, které se nacházejí jak na povrchu krajiny, tak i pod ním. Mimo své alchymistické laboratoře je tato oblast knížectví také bohatá na nerostné suroviny všeho druhu, zejména ale pak různé druhy vápence, žuly a jiných stavebních materiálů. Od roku 309 se zde také těží nemalé množství uhlí díky nově objeveným uhelným ložiskům.
Sáchovsko
Kraj, který si vypěstoval poměrně nehezkou pověst jako centrum všech možných pochybných živlů a zločineckého podsvětí. Po císařském zásahu během roku 308 bylo Sáchovsko připojeno pod záštitu Věžopolského knížectví a jeho kontrola tak spadla do rukou knížecí rodiny.
Golemové Věžopolí
Vzhledem k vysoké koncentraci alchymistů v celém kraji, se k jeho historii neoddělitelně pojí i řemeslo golemotvorby. Golemové všech tvarů, materiálů i velikostí jsou s místní kulturou svázáni natolik, že je možné najít jejich využití v prakticky jakékoliv místní profesi. Pomáhají hloubit důlní šachty, lámat kámen, orat pole, ale i střežit osady a hranice země. Proslýchá se dokonce, že nespočet golemů je také zastavěno přímo do opevnění a hradeb Věžopolských pevností a měst. Zvěsti o umění Věžopolských alchymistů se dokonce dostaly k samotnému Králi pod Horami, Hirudinovi, který si roku 309 objednal několik golemů ochránců do svého trúního sálu v Horách Praotců.
Významné osobnosti
Kníže Jaromír I. z rodu Křemenců
Současný vládce Věžopolí, syn zesnulého knížete Bonifáce II. z rodu Křemenců. Na knížecí trůn zasedl v sedmnácti letech, téměř dva roky po smrti svého otce, na kterého byl během Velkého povstání v roce 306 spáchán atentát. Charismatický, ale nezkušený po stránce věcí politiky a dvora. Proto v těchto věcech často spoléhá na svou knížecí radu.
Herbert z Kamence
Současný generál knížecích vojsk. Herbert byl členem družiny, která se po vraždě knížete Bonifáce II. postarala o bezpečný únik jeho syna Jaromíra z Věžopolí do Meneáru. Herbert se během Velkého povstání zasloužil o zocelení obrany knížectví. Jeho dohled nad logistikou zásobování a opevňování. Ctěný člen rady jeho knížecího veličenstva Jaromíra, který je vždy více než ochoten naslouchat Herbertovým radám a postřehům.
Alchymista a šéf-konstruktér Otto, přezdívaný také Šém
Otto dorazil do Věžopolí na počátku roku 308 na žádost knížete Jaromíra. Jedná se o starého přítele knížecího rodu Křemenců, který v této době působil jako uznávaný alchymista v Nirthském Waellon. Otto takové žádosti rád vyhověl a od jara 308 tak působil jako odborný dohled nad veškerými operacemi spjatými s alchymistickou činností na zakázku jeho knížecího veličenstva. Působil také jako ctěný člen knížecí rady Věžopolí.
Rodinný přítel
Byla to právě tato osoba, která zabezpečila přežití knížete Jaromíra během atentátu na jeho otce, Bonifáce II., a která poté zařídila Jaromírův přesun do Meneáru. Po jeho návratu s knížecí delegací v roce 308, byl přiřazen k novému vedení tehdejšího Sáchovska, kde dohlíží nad hladkým fungováním a zabývá se případným potlačováním nekalých aktivit minulého režimu.
Zikmo, pravá i levá ruka Sáchovského podsvětí
Šedá eminence bývalé sítě zločineckých organizací Sáchovska. Ačkoliv tomuto podsvětí je již konec, Zikmovi se během změny režimu roku v roce 308 podařilo s knížetem Jaromírem uzavřít vskutku výhodnou dohodu. Co přesně se za zavřenými dveřmi knížecího sálu v Kamenci dohodlo ví snad jen hrstka tehdy přítomných uší. Zikmo ten den do Kamence přicestoval v řetězech pod dohledem knížecí gardy a ještě ten večer zase odcestoval jako svobodný muž. Nyní pomáhá v udržování nového režimu Sáchovska jako jeho baron.
Historie
Historické události po rok 306
Tehdejšímu Věžopolskému knížectví vládla po dlouhá léta linie knížat z rodu Křemenců. Do roku 306 držel vládu kníže Bonifác II. Ten byl však při nepokojích, způsobených občanskou válkou a destabilizací sousedního Sáchovska, zavražděn. Knížectví tak upadá do chaosu a po Bonifácově synovi a nástupci, Jaromíovi jakoby se slehla zem.
Léta 307 a 308
Anarchie a rabování se přelévají přes území knížectví. V Kamenecké knížecí pevnosti jiíž delší dobu nikdo nevládne a lomy zejí prýzdnotou. Situace se obrací k lepšímu až na počátku roku 308, kdy na území Věžopolí postupně pronikají Císařské výpravy z Meneáru, pod vedením Herbertea z Kamence, který v doprovodu Meneárských ozbrojených složek začíná čistit kraj od zrádců a zločinců. Celá tato operace je završena osvobozením Kamence v druhé polovině roku 308. Z města jsou vypuzeny poslední zbytky odboje a je odhalen výskyt kultistů s možnou přítomností nemrtvých.
Ukazuje se, že Bonifácův syn, nově jmenovaný kníže Jaromír I., přežil pokus o vraždu v roce 306, kdy se mu za pomoci jistého rodinného přítele, podařilo, spolu s několika lidmi, opustit Kamenec a vyhledat azyl v Meneáru. Jaromír I. tedy na jaře roku 308 usedá na knížecí trůn Věžopolského knížectví a ve stejné době se pod jeho území také připojuje Sáchovsko, nyní již osvobozené od vedení zločineckého podsvětí (nejspíše). Pece alchymistických dílen opět zahořívají a z Věžopolských komínů po celé zemi začíná k nebi opět stoupat dým všech možných barev. Zároveň se vrací život do lomů, aby bylo možno opět obnovit produkci stavebních materiálů a jejich transport po řece Ferie. Zvláštnost se vrací do kraje.
Rok 308 a dále
Po nastolení pořádku a obnovení produkce na svém území, obrací kníže Jaromír a jeho rádci zrak na budoucnost. Započínají velké výstavby opevnění a alchymistické dílny mají plné ruce práce s plněním nových knížecích zakázek. Do knížectví je od Císařského dvora povolán starý rodinný přítel, známý alchymista a šéf-konstruktér, Otto, kterému se v profesních kruzích přezdívá také Šém. Mezi hlavní cíle mladého knížete spadá, jak se zdá, zejména zabezpečení svého právoplatného území a jeho obnova do původní historické slávy.