(ostatní příběhy II)
Postavy
Hru vedli Kuba G. a Kuba F.
Abdul – kouzelník, poloviční bratr slavného Nathaniela z
Valleonu a hrdý následovník Ak’shaafy, hrál ho Adam
Olof – černokněžník sloužící krakenu a kapitán jedné z lodí
flotily Azzaama Rab’bani, hrál ho Radek
Octavia – dareonská kněžka s krizí víry a vizemi od Ak’shhafy, hrál ji Mirek
Nura – dobrosrdečná bardka po kočičí uši v něčem nad její síly, hrál ji Márty
Taric – poslední paladin řádu, uctívajícího tenet Jednoty, hrál ho Zrzo
Gumka Čik – Azzaamův služebník, kterého zajali při honbě za kouzelnou šálou, a družina jej musela vykoupit z otroctví, hrál ho Andrej M.
Příběh
Družina připlula do Kadegránu Olofovou lodí. Zakotvili ve veřejné části přístavu, a zatímco posádka se dala do vykládání nákladu k prodeji a doplňování zásob, Abdul dovedl družinu do pštrosí arény, kde na ně čekal Sabir, jeho kontakt z řad Horadrimmů, kouzelníků nového režimu, kteří po celé Ottaře nahradili Res Astralis.
S příslibem jisté a dobře placené práce pro každého, kdo je ochoten se svým mečem ohnat ve jménu Ak’shaafy, sešla se skupinka se Sabirem v hledišti. Tam jim předal zadání úkolu – prověřit neblahé události, které postihují Ak’shaafovy věřící, a které by se daly popsat jedině jako boží hněv, až na to, že postihují ty nejvěrnější. Do toho dareonští kněží hlásají v chudobných čtvrtích, kde po převratu skončila většina dareonitům, že se jejich královna Rafika navrátila. Ano, ta Rafika, jejíž hlava a údy byly rozneseny po poušti po veřejné popravě za přítomnosti celého kádegránského lidu.
Předal jim šeptající kámen, se kterým jej mohou kontaktovat v případě, že budou potřebovat s ním prodiskutovat další postup.
Během brífinku měla družina možnost sledovat závod a Nura, jakožto bard, na první pohled neomylně odhadla talent nového jezdce, vsadila na jeho vítězství všechny své peníze a vyhrála dvojnásobek.
Posílena finanční injekcí se skupina vydala do knihovny načerpat vědomosti a informace k tématu. Po cestě při průchodu tržištěm byl Abdul okraden malým hochem, ale jelikož cítil tlak času na jejich misi, a protože Nura vyhrála dostatek, aby to ztrátu vykompenzovalo, rozhodl se nechat dítě běžet a nepřerušovat průzkum.
V knihovně probíhala od převratu revize spisů, aby byly nalezeny a zničeny ty spojené s dareonskými či antishaafistickými myšlenkami. Jeden z knihovníků, jistý Yaser Hasib, zaslechl družinu diskutovat a prozradil, že některé ze spisů, které by mohly pomoci v odhalení viníka jsou právě ony vyřazené svazky, z nichž jakožto nestranný milovník vědění část schoval před zničením ve svém skromném příbytku.
Po cestě byla družina přepadena shaafistickými fanatiky, kteří měli s Yasirem nevyřízené účty. Ač nábožensky spíše na jejich straně, družina s nimi učinila krátký proces, aby nepřišla o svůj nejjistější zdroj informací. Jelikož Olaf jednoho z nich rozmázl palcátem o stěnu a několik dalších pohltila Abdulova ohnivá koule, zbylí fanatici se rozutekli ve snaze zachránit své životy.
Vděčný Yasir družince předvedl svou tajnou sbírku zakázaných spisů, mezi nimi několik osobních spisů od jednoho z čarodějů Res Astralis, ve kterých se Abdul dočetl, že tato čarodějná organizace mimo jiné napomáhala dareonské církvi k vzestupu pomocí falešných zázraků, narafičených magií. Jelikož boží trest dopadající na ty nejvěrnější přesně odpovídal předpokladům pro falešný zázrak, rozhodla se skupina navštívit vyklizené sídlo a kouzelnickou školu Res Astralis. Ta ležela na jednom z ostrovů uprostřed zálivu, na který se dostali pomocí jednoho ze člunů z Olofovy lodi.
Člun schovali v porostu nad pláží a Gunka Čik s Nurou se vydali na průzkum v okolí luxusní vily.
Abdul přivolal svého kouzelného pomocníka, který ve formě supa zakroužil nad vilou. Abdul do něj přesunul své smysly, aby družině poskytl pohled ze vzduchu.
Této chvíle využilo něco číhající ve stínech. Pohybovalo se to neskutečně rychle na svých protáhlých, ale stále humanoidně vypadajících končetinách, ve tmě bělostně zářila odhalená čelist plná ostrých zubů a oči s podivnými, křížovitými zornicemi, kterými to celou dobu nespustilo zrak z Abdula.
Ten poté, co Olof s Taricem společně srazili monstrum k zemi, prohlédl bytost důkladně a zjistil, že se jedná o jel’asmek – andělskou bytost z shaafistické mytologie – božského lovce zrádců a heretiků. Fakt, že se zaměřil na nejvěrnějšího shaafistu v družině naznačoval, že s bytostí nebylo něco v pořádku.
Taricova halapartna byla poškozena jel’asmekovou krví, což se projevilo rychlým reznutím.
Zatímco se dobrodruzi seskupili a plánovali další kroky, Olof přiložil palcát k mrtvé příšeře a její tělo odeslal do sídla svého boha. Ostatním poté tvrdil, že se tělo vypařilo.
Budova Věže se na první pohled nelišila od luxusního sídla, kterých byla nejbližší čtvrť plná. Dobrodruzi však odhalili, že kamenné stupně okolo vily jsou lemované pečlivými pásy runového písma. Abdul rozeznal okolo tuctu mocných ochranných kouzel, a zjistil, že ač byly všechny rituální obrazce deaktivovány krátce po revoluci, jeden z nich, blokující věštecká kouzla včetně božské magie od proniknutí do budovy.
Zamčené dveře nebyly pro Gunka Čika žádnou překážkou a dobrodruzi se ocitli v obrovské, luxusní, ač mírně zašlé přijímací hale. Z té se jali prohledávat přízemí a první patro – našli prsten Věže v studentské ložnici, který si vzal s sebou Abdul, a knihu transakcí v aukční síni, kterou začali pročítat. Taric objevil zápis o prodaném kouzelném meči, který patřil mistru jeho řádu, rovněž objevil řádek o džinově lampě, která byla z prodeje stažena jako padělek. Nuru během čekání až její druzi knihu prohlédnou chytly zoomies a vydala se na další průzkum. S ní se odpojila rovněž Octavia, která nechtěla dlouholetou kamarádku nechat samotnou. Namířily si to k posledním dveřím, které ještě skupina neprohledala, a cestou se pod nimi propadla podlaha. Když dobrodruzi následovali hluk, který jejich pád způsobil, nenašli po jejich společnicích ani stopu, místo nich proti nim výhružně vykročily okrasné zbroje, které do té doby stály nehybně na podstavcích v rozích místností. Vrhli se do boje a podařilo se jim po chvilkové potyčce zrušit kouzlo, pohybující zbrojemi, takže se bezvládně sesypaly na podlahu.
Mezitím Nura s Octavií propadly několik metrů zděnou šachtou a dopadly do vody. Před nimi bylo skrze mříže možno zahlédnout obrovskou nestvůru, jak chapadly prohledává zatopené trosky. Octavii bylo jasné, že ve dvou takové monstrum neporazí ještě před tím, než jí došlo, že Nura díky silné klaustrofobii není schopna v tak úzkých prostorách kouzlit.
Ač klerička váhala ohledně své víry, pod tlakem jednala pohotově, a za cenu vlastního zranění pomocí útočného kouzla mířeného do země vystřelila sebe i Nuru až k poklopu, kde se o sebe zapřely a Nura začala roztřesenýma rukama pracovat na mechanismu propadliště. Výbuch však přilákal pozornost příšery a šachtou se začala nahoru sápat chapadla.
Aby Octavia poskytla Nuře čas, pronesla modlitbu, aby její bůh seslal ochránce. K jejímu překvapení a dodatečnénu zděšení Nury se pod dobrodužkami neobjevil dareonský kopiník, ale postava v plné zbroji ottarského stylu. Ten odrážel útoky monstra, dokud pod nejistými pohyby k smrti vystrašené bardky západka padacích dveří konečně povolila.
Družina se znovu seskupila a po chvilkovém oddechu se vydala dveřmi za propadlištěm. Během sestupu po točitém schodišti jejich smysly napadl vlhký zápach zatuchliny. Čím níže se dobrodruzi dostali, tím silnějším se zápach stával a pod nohama se jim občas ozvalo začvachtání jedné ze spousty louží, které schody pokrývaly.
Schodiště ústilo v chladné, ponuře osvětlené dlouhé hale. Původně byla zřejmě dobře udržovaná, s leštěnou dřevěnou podlahou a zdmi zdobenými obrazy slavných čarodějů Res Astralis. Vše bylo však nenávratně poškozeno vodou, v plátně obrazů i v rozích místnosti se držely různé plísně, na podlaze byly obrovské kaluže. Vypadalo to, jako by celá hala byla poměrně nedávno zatopená.
Modré světlo kouzelných svící na nástěnných svícnech tvořilo odlesky na vlhkém zdivu a kovových cedulkách, připevněných na každých z osmi dveří v hale. Jakmile první krok družiny dosedl na dřevěnou podlahu, ozval se náhle jakoby odnikud silný, hluboký hlas:
„Narušiteli pozor! Pouze autorizovaní členové Res Astralis mají povolený přístup. Postup dále do komplexu bude trestán smrtí.“
Dobrodruzi se opatrně vydali do pootevřených dveří po levé straně, kde nalezli funkční alchymistické laboratorium s elementální pecí praskající silným ohněm, v procesu přípravy jakési tekutiny. Abdul tuto tekutinu rozeznal jako nedokončený lektvar neviditelnosti.
Z chodby se náhle ozvalo bolestivé zaskučení.
Dobrodruzi se vrhli ke dveřím, ale ty se před nimi náhle zabouchly, protože Nuru mezitím opět přemohla zvědavost a začala se hrabat v policích s alchymistickými surovinami, které se náhle propadly a shodily tak veškerý jejich obsah do nádob pod nimi. Vzniklé chemické reakce způsobily několik výbuchů a únik jedovatého plynu.
Taric po chvíli námahy dobrodruhy vysekal z místnosti svou halapartnou a jak se hrnuli ven, málem se všichni sesypali na hromadu přes původce hluku, který je původně vyrušil od prohlídky laboratoře.
Ukázalo se, že přímo před dveřmi laboratoře leží další jel’asmek, který byl po doteku dveří zasažen ohnivou pastí, kterou sami dobrodruzi nepustili pouze proto, že se pootevřených dveří při průchodu omylem nedotkli. Ve spárech svíral svazek klíčů, který si dobrodruzi vzali s sebou.
Dobrodruzi se vydali na další průzkum dveřmi naproti laboratoři, které byly otevřené dokořán.
Jednalo se o poloprázdnou knihovnu, všechny zbývající svazky byly promočené, všechny až na jeden – podivnou knihu nadepsanou Vidoucí Oko, na jejíchž deskách bylo skutečné, živé oko.
Abdul odčaroval ochranný obrazec okolo knihy a nakoukl dovnitř – zjistil, že kniha zapisuje vše, co její oko zahlédne, mimo jiné průchod dvou postav, nazvaných otec a stín, do laboratoře naproti, jejich odchod již však nepopsala.
Dobrodruzi se rozhodli znovu prohledat laboratorium, ale nikoho v ní nenašli. Opatrně se proto vydali prozkoumávat další místnosti. Nejprve se vydali do poslední otevřené místnosti, ze které podle všeho předtím vyšel jel’asmek, na cedulce nadepsané jako učebna biologie. Mimo vycpané exponáty rozpohybované magií se zde nacházelo obrovské terárium pro mládě pouštního červa, pusté od svého původního obyvatele, a podivný magický úkaz – díru v podlaze, která se dala poskládat jako kapesník, ve které byly na sobě postavené tři klece, z nichž jedna byla otevřená a z ostatních 2 pozorovaly křížové zornice dalších jel’asmek. Dobrodruzi se rozhodli díru vzít s sebou, úloha jejího strážce připadla na Tarica.
Následovala magická dílna. Jednalo se o první místnost se zavřenými dveřmi, ale Abdulovi se podařilo vyluštit, že ohnivá past se nespustí, pokud otevře dveře rukou s prstenem Věže, a tedy hrozbu bez problému překonal. V místnosti byl trvalý magický kruh s nedokončeným golemem v podobě Wilhelma I. Velikého, a na stole s nářadím vedle kruhu Gunka Čik našel jeden z drahokamů z jeho kouzelné šály a mohl se tak konečně spojit s elfem, který šálu vytvořil a jelikož to bylo jeho životní dílo, po smrti k ní byla jeho duše připoutaná. Ten Gunka Čika varoval, že šála samotná je někde poblíž a má dočasného majitele.
Za dveřmi s plaketkou „Učebna magické teorie“ nalezli dobrodruzi mezi promáčenými stoly a rozházenými pomůckami hromady knih a svitků, z nichž jen málo bylo poškozeno. Dobrodruzi je začali zkoumat, a nalezli bestiář s poznámkami a mapu s okraji pokrytými změtí čar uhlem. Náhle dveře zahradil stín. Stála tam vysoká, silná postava, jejíž tělo omotával dlouhý, drahokamy lemovaný pruh látky z myceliárních vláken, který Gunka Čik okamžitě poznal. Tiše si měřila dobrodruhy žlutýma očima s kočičími zornicemi a pozvedla dlouhý meč. Ze stěn vykročili duchové a družina se ocitla v obklíčení.
Olof se bez zaváhání vrhl do boje a jeho palcát zářil světlem, které nemrtvé protivníky spalovalo s každým úderem. Gunka Čik si na vlastní kůži pocítil, jaké je to být cílem jehel z jeho šály, což ho jen utvrdilo v jeho snaze získat ji zpět.
Do učebny se však náhle začala hrozivou rychlostí hrnout slaná voda, aby znovu vše pohřbila pod sebou. Nuře s Octavií bleskla hlavou vzpomínka na příšeru, která se pod hladinou skrývá, a vyběhly ven zkontrolovat, co se děje. Zahlédly mužskou postavu mizející otvorem ve výklenku schodiště vedoucího níže do zatopeného komplexu. Kouzlo vyslané Octavií těsně minulo cíl a zeď se za postavou zavřela bez známek předchozího východu.
Když Abdul zahlédl, jak rychle voda stoupá a věda, že pokud ji nezastaví, zničí veškeré uhlem načrtnuté poznámky v knihách, zarecitoval zaklínadlo a proud ovládl. Zatímco jeho spojenci bojovali s nemrtvými vědmáky, zatlačil vodu zpět ke schodišti a uzamknul ji runami na jeho ústí, které právě před chvílí někdo deaktivoval.
Taricovi se kvůli poškozené halpartně nedařilo zasáhnout, Nura jej tak proměnila v obří gorilu, která vmžiku vymáčkla poslední známky neživota z maskovaného vědmáka. Octavia ostatní nemrtvé odvrátila na útěk božskou magií.
Gunka Čik z mrtvoly stáhl zdobný pruh látky a ten se kolem něj pevně omotal. Dobrodruzi se rozhodli rychle prozkoumat zbytek nezatopeného patra. Ve skladu magických předmětů Nura, jak bylo jejím dobrým zvykem, spustila další past – tentokrát hypnotický orb, z jejíhož očarování ji vytrhl až duchapřítomný Abdul, který orb zakryl plachtou. Nura neváhala a nově nabytou svobodu využila k tomu, aby si nasadila prokletý Amulet palčivých otázek – od té doby mluvila jen tázacím tónem. Taric měl se svým hledáním větší štěstí – nalezl jílec meče, který po přečtení run na něm vyrytých vyzařoval sluneční paprsky.
V úklidovém kamrlíku poté Olof zrekrutoval nového člena posádky – magií oživené koště. To jim spolu s elementálem, uvězněným v alchymistické péči, prozradilo, kdo má na svědomí tuto náhlou aktivitu v komplexu – Shareef Al’rahim, bývalý učitel biologie, magistr z Facultas Rerum de Corporis Hominis, a génius v oboru transmutace.
Odchod z budovy se již naštěstí obešel bez dalších potíží a po prohledání ostrova usoudili, že čaroděje nenajdou. Skupina se tedy rozhodla spojit s kontaktem Horadrimmů přes šeptající kámen.
Ten je poslal do bordelu pro lístky do Kadegránské arény lodí. Tam si Olof zaplatil nejvíc sexy bordelmámu bez dvou prstů na celém Menirthu.
Gunka Čik si po cestě do arény koupil jed z wywerny a Taric v místní kovárně vyměnil zrezlou hlavici halapartny za sluneční čepel. Abdul po prohledání bestiáře odhalil zápisky na stránce o jel’asmek a o rakšanech, typu démona z shaafistické mytologie, a dokonce odhalil, že stránka s džinem je opotřebená. S kontaktem poté během setkání v aréně vyluštili, že čáry na mapě jsou tunely prastarého písečného červa. Usoudili tedy, že tam se Shareef Al’rahim skrývá.
Kontakt družině rovněž sdělil, že provolávání pouličních kazatelů („Rafika, bývalá královna za dareonského režimu, je naživu!“) byla potvrzena jedním z čarodějů, těsně předtím, než s ním ztratili kontakt.
Po cestě do knihovny, kde se dobrodruzi chtěli dozvědět něco dalšího o pouštních červech, je zastavil dareonec z chudinské čtvrti a předal jim zprávu, že královna s nimi žádá audienci. Družina se dohodla, že je dobrý nápad na audienci jít, mohlo by se podařit Rafiku zabít. K tomuto plánu se vyjádřila pozitivně rovněž Octavia a Nura mlčela, ale následovala ostatní.
Kontakt je dovedl do chudinské čtvrti, kde je ve vyklizeném domě čekala Rafika. Mluvila o tom, že jednota lidu Ottary je důležitější, než víra, kterou vyznávají. Nura se postavila na její stranu, v posledním zoufalém pokusu odvrátit Octavii v cestě k Ak’shaafovi, což však Octavii pouze utvrdilo a znovu vyvolala strážce víry, kterého Nura viděla, když spolu visely nad zatopenou celou. Ten zaútočil na královnu, Nura se mu však postavila do cesty a po chvilkovém boji ji probodl kopím. V posledním vzdoru Nura vytáhla z brašny láhev, kterou získala při jednom z jejích dávnějších dobrodružství, a rozbila ji o podlahu. Kouř zaplnil celou místnost.
Abdul, oslepen kouřem, na sebe seslal kouzelnou zbroj, Strážce víry shodil ze špice svého kopí Nuřino bezvládné tělo a kopí prudce roztočil nad hlavou, aby rozehnal kouř, valící se z rozbité láhve. Gunka Čik, schovávající se na střeše, zahlédl dva jel’asmek, jak se chystají vlézt do budovy střešní dírou na vývod kouře, a jednoho téměř usmrtil jehlou a jedem. Ten poté seskočil dolů, přímo na strážcovo kopí. Naneštěstí se ke strážci přimotal i jeden z ochránců Rafiky, kterého rovněž probodl, a tím bylo kouzlo, které jej zde drželo, zrušeno a kouř začal opět zaplňovat místnost. Mezi šedými oblaky se náhle otevřelo nelidské oko. Olof, nadzvednutím pásky odkrývaje dar od krakena, ovládnutý čarovným hlasem krásné královny, se mezi houstnoucím kouřem otočil k Abdulovi a udeřil ho svým palcátem tak silně, že jeho bezvědomé tělo prorazil do snového světa, do sídla jeho utajovaného, děsivého boha.
Naštěstí se Olof následně vzpamatoval a navrátil jej zpět, kde se o smrtící zranění postaral Taric, poté co shodil střepy kouřící lahve do přenosné díry. Octavia mezitím odhodila svým plamenným úderem druhého jel’asmek, když rovněž seskočil ze střechy. U okna se o něj poté postaral Gunka Čik, který ze střechy slétl na stranu budovy.
Po vyslechnutí Olafa v Taricově zóně pravdy, aby se prokázalo, že za napadení Abdula skutečně nemůže, se skupina dohodla na další schůzi s kontaktem v knihovně, do které měla původně namířeno. Zatímco na něj čekali, provedli výzkum ohledně pouštních červů, mimo informací ohledně monstra samotného nalezli také příběh o červu, kterému patřily tunely, a kterého zabil sám Wilhelm I. Veliký tak, že se nechal sežrat a pak se prosekal ven.
Po předání nových informací kontaktu padlo rozhodnutí, že mají nadále pokračovat do tunelů, protože se jedná o jedinou jistou lokaci, kterou mají. S trochou Ak’shaafovy vůle se cesty osudu protnou na tomto místě.
Družina si od kontaktu zařídila přístup k výbušninám na černý prach, kterými plánovali červa lstí nakrmit a zničit výbušninou. Následně se hrdinové vydali za Kadegránské hradby, do jedné z přilehlých vesnic, které byly opuštěny poté, co se začali ztrácet za velkých otřesů lidé a dokonce vesničané zahlédli obrovského červa, jak sežral čtyři kozy na pastvě a poté zmizel pod zemí.
Země se pod nimi neustále chvěla, otřesy čas od času zesilovaly a následně opět slábly, jako by pod zemí něco lozilo tam a zpět.
Dobrodruzi začali tropit hluk a dokonce odpálili jednu z výbušnin, aby červa přilákali, ale po nějaké době zjistili, že otřesy mění intenzitu naprosto náhodně.
Abdul se proto opět rozhodl využít k průzkumu svého supa, kterého vyslal do spletitých tunelů s kamenem ve spárech, který Abdul očaroval trikem světla, aby nalezl správnou cestu.
Sup doletěl až k místu hluboko pod zemí, kde po celém obvodu obrovitého tunelu trčelo ze zdi několik řad zubů, velkých jako noha dospělého člověka. Instinkt přežití zvíře obrátil na útěk a Abdulovi sdělilo, že samo se do tunelů nevrátí.
Gunka Čik se tedy nabídl, že průzkum provede on a jako stín vklouzl do tunelu. Sup jej na Abdulův příkaz chtě nechtě následoval, aby mu poskytl zdroj světla.
Zbytek družiny se do tunelů vydal s odstupem, aby Gunka Čikovi nepřekáželi v tichém postupu, ale mohli mu přispěchat na pomoc v případě nebezpečí.
Gunka Čik obratně proletěl skrze zuby mrtvého titána. V tom momentě vyprchalo očarování na kameni a sotva zahlédl žebra, podpírající tunel jako kostěné trámy, a ústí několika bočních chodeb, ocitl se Gunka Čik v naprosté tmě.
Abdul, stále smysly obývající jeho magického pomocníka, zjistil, že je zle a odvolal jej, aby se mu ve tmě něco nestalo. Pobídl své společníky, aby rychle pokračovali za Gunka Čikem.
Octavia se po příchodu družiny k zubům pokusila vyzkoušet jejich ostrost. V tom momentě se všude okolo rozsvítily nekromantické runy a zuby začaly prudce rotovat, jednotlivé řady proti sobě, a vtáhly Octavii dovnitř. Pouze její kovová zbroj ji zachránila od jisté smrti, a i tak utržila vážná zranění.
Neustálé chvění země, které družinu celou dobu doprovázelo, náhle ustalo. A ze stěn se vynořily přízraky, které Octavia pár hodin zpět odvrátila.
Ty se začaly strkat s dobrodruhy ve snaze je do pasti natlačit všechny. Podařilo se jim do pasti vstrčit Tarica, ale ten utržená zranění vrátil dvojnásob, důkladně přitom otestoval sluneční čepel a její efekt na nemrtvé. Olofův palcát nebyl o nic méně efektivní a o zbytek se postaraly mykoidní jehly, vržené ze stínu Gunka Čikem.
Octavia se obrátila k Ak’shaafovi s prosbou o sílu k hojení ran a sebe i Tarica vyléčila, následně Abdul na silného paladina seslal kouzlo letu a ten všechny postupně přenesl skrze zuby.
Opět všichni pohromadě, vydali se dobrodruzi do první z bočních chodeb. Trocha světla prosvítala zpoza tygřích kůží, sloužících jako závěs. Toto světlo mělo fialový nádech, jelikož krom dvou obyčejných olejových lamp, jakou měli sami dobrodruzi, se na stole nacházela třetí, starého typu, co vypadá jako konvička, s nekrytým fialovým plamenem. Byl to nejvíce omšelý předmět v místnosti jinak plné přepychu, vhodného pro princeznu. Včetně princezny samotné, která seděla před zrcadlem hned vedle podivné lampy a česala si vlasy.
Opět k nim promluvila svým kouzelným hlasem, a ačkoli se tentokrát všem podařilo mámení odolat, nebyl nikdo schopen se vrhnout vpřed a umlčet ji. Olofovi po chvilce došlo, že se Rafika snaží všechny zdržet a znovu odhrnul pásku, aby se mohl podívat darovaným okem, které vidí neviděné. Zahlédl Shareefa přímo ve vstupu do místnosti, jak stojí vzhůru nohama na stropě a chystá se na dobrodruhy seslat kouzlo. Ve vzduchu se objevila ohnivá perla, dopadla mezi dobrodruhy a vybuchla v ohnivou kouli.
Naštěstí v tu chvíli Abdul pochopil, že nepřirozená aura neútočení se dotýká všeho, čeho se dotýká podivné fialové světlo a pomocí triku ho zhasnul. Rafika se v tom momentě rozplynula v kouř, který se skryl v lampě. Shareef začal utíkat do chodby a Olof jej na rozloučenou počastoval ukrutným úderem jeho palcátu. Dobrodruzi poté, co jim od největší bolesti pomohli Octavia s Taricem, pronásledovali Shareefa do hlavní chodby.
Ten začal splétat složité kouzlo, které Abdul s Olofem odrazili pomocí vlastních protikouzel. Čaroděj frustrovaně semkl rty a v soustředění zavřel oči a cosi zamumlal, a zem se znovu otřásla, ač mnohem méně, než původně. Přímo mezi družinu se vyhrabal ze země nedorostlý písečný červ, do měkkého těla měl vypáleny runy. Ty se rozzářily v momentě kdy Shareef vydal pokyn k útoku, a obrovská tlama vyrazila proti Abdulovi, který jen o vlásek unikl.
Krvácející z mnoha ran a věda, že červ není pro družinu dostatečným oponentem, Shareef využil zaneprázdnění družinového čaroděje, aby vyřkl další mocné zaklínadlo. Gravitace se obrátila a všichni hrdinové, spolu s červem, narazili do stropu. Gunka Čik, který se v průběhu boje přesunul do jiné místnosti aby získal moment překvapení, zjistil, že desky, které tvoří podlahu místnosti, jsou připevněny pouze mezi sebou a nikoli k zemi, jak se s ním celá podlaha vznesla a uvěznila jej na stropě. I přes bolest a hluk však pod sebou zaslechl vzdalující se kroky.
Hrdinům se společnými snahami podařilo zabít písečného červa, ačkoli se mezitím gravitace znovu obrátila a byli tak dvakrát potlučeni pádem. Největší zásluhu na porážce červa měl Taric, jehož halapartna se sluneční čepelí v červově těle zanechala hluboké, kouřící rány, a výbušniny, které původně dobrodruzi pořídili přesně za tímto účelem. Po Shareefovi však nebylo ani vidu, ani slechu.
Po konzultaci s Gunka Čikem Abdul usoudil, že kouzelník musel vběhnout do jakéhosi únikového tunelu pod podlahou. Bohužel ani spoluprací celé družiny se nepodařilo podlahu znovu zvednout a než se jim podařilo udělat dostatečně velkou díru, byl průchod pod podlahou prázdný. Vydali se proto hlouběji do hlavního tunelu, aby prozkoumali zbylé místnosti.
Nalezli malý, asketicky zařízený pokojík, ve kterém nalezli klec se ztraceným horadrimským agentem. Abdul však po krátké konverzaci usoudil, že je muž v kleci vodí za nos. Instruoval proto Gunka Čika s Taricem, aby jej zabili. Se smrtící ranou se muž proměnil na rakšana, démona, který svádí Ak’shaafovy věřící na zcestí, aby je pak zabil a ukradl jejich podobu.
V místnosti byla rovněž souprava dřevěných, kůži potažených bubnů, pokrytých hustým runovým písmem. Již po pár úderech bylo jasné, odkud pocházely ty velké otřesy, které dobrodruzi cítili na povrchu a cestou tunely – bubny měly moc způsobit zemětřesení.
Poslední místnost byla vskutku groteskní. Celé místnosti dominoval velký, zkrvavený stůl, s pouty na lidské končetiny a krk. Na něm, krom dřevěného pouzdra se skalpely, trepanačními vrtáky a podobnými nastroji, ležela kniha, vázaná v tmavé lidské kůži. Když ji Abdul chtěl prozkoumat, z temných praktik v ní popsaných ho rozbolela hlava. Byla zde rovněž malá alchymistická laboratoř, v žádném směru se ani neblížila k obrovité laboratoři v základně Res Astralis. Její obsah byl odporné, jedovatě zelené barvy, která Taricovi ihned připomněla krev jel’asmeka, která zničila jeho halapartnu.
Za operačním stolem bylo pět klecí s falešnými jel’asmek, kteří zírali na Abdula.
Dobrodruzi poznali, že jsou tito božští slídiči skutečně člověkem vytvoření, když zahlédli pravého jel’asmek v samostatné kleci vedle, uprostřed runového obrazce.
Božská moc z něj v této odporné laboratoři doslova zářila. Jel’asmek oslovil Abdula jako jednoho z věrných a představil se jako Liira.
Liira odhalila, že byla jedním ze dvou slídičů, vyslaných, aby zastavili Shareefa. Jejího druha Shareef rozpitval, aby o nich co nejvíce zjistil, a ji samotnou pak používal jako zdroj krve pro zapovězenou alchymii, při které vytvořil z obyčejných lidí zrůdy, které měly lovit Ak’shaafovy věrné. Liira požádala Abdula, Octavii, a s jistým odstupem rovněž Tarica, aby jí pomohli čaroděje dovést před svatou spravedlnost. V momentě, kdy se dobrodruzi chystali otevřít její klec, proletěla vzduchem pětice klíčů a pětice dýk. Zatímco dýky po jedné zasáhly každého z dobrodruhů, kteří rychle zjistili, že jsou otrávené, všech pět klíčů našlo správnou klíčovou dírku – v klecích falešných jel’asmek. Ve vchodu stál Shareef Al’rahim, připraven na poslední bitvu.
Jakožto nejvěrnější věřící v družině byl Abdul v největším nebezpečí od falešných jel’asmek, ale jeho druhové jej zaštítili vlastními těly – Taricovi s Octavií se podařilo několik z monster odlákat vlastními důkazy víry. Abdul se mezitím střetl v kouzelnickém umu s jedním z nejtalentovanějších kouzelníků na světě, a byl by prohrál, kdyby to byl jeho skutečný cíl. Vše ale bylo pouze rozptýlením, aby Gunka Čik mohl otevřít klec Liiry.
Zrovna, když se Shareef chystal ukončit Abdulův život dotekem smrti, vystoupila Liira z Abdulova stínu a jediným mocným kousnutím jejích čelistí oddělila Shareefovu hlavu od těla.
Po zaslouženém odpočinku přivolali dobrodruzi jejich kontakt pomocí šeptajícího kamene. Než dorazil, Liira se rozloučila s družinou a shaafistům v družině udělila požehnání. Když se kontakt objevil, aby zabezpečil důkazní materiál, byla již pryč. Stejně tak byla pryč stará olejová lampa z Rafičina pokoje. To nebránilo v tom, aby byli dobrodruzi bohatě odměněni za ukončení hrozby proti režimu. Abdul byl rovněž pozván do řádu Horadrimmů, což bez váhání přijal. S Octavií a s Taricem se poté ukázali na molu předat pozdravy odplouvající Olofově lodi, zatímco oni zůstali v Kadegránu ve službě jeho nového vládce.