Na palubě Skaldiho pěsti bylo velmi rušno. Ardurin z kapitánského můstku křičel rozkazy a jeho posádka dělala vše co mohla, aby dosáhli co největší rychlosti. Boro stál u hlavní stěžně a opakoval svá větronošská zaříkávání, vypadal naprosto vyčerpaný. Všech sedm elfských lodí bylo přesta stále blíže a blíže.

Hrdinové se vydali přímo za kapitánem. Dozvěděli se, že ve Snovém světě strávili asi týden. Tím se vysvětlilo jejich vyčerpání. Elfové. Dále se přišlo na to, že se včera ztratila truhlička na dopisy z Nen’Ethilu, kterou měli trpaslíci v kajutě. Elfské lodě se na obzoru objevily asi před třemi dny, od té doby se jim Skaldiho pěst snaží uniknout. Marně.

Družina se poté poradila, co dál. Elena naštěstí znala zaklínadlo k vyhledávání předmětů. Vybavila si reliéf dřevěné krabičky, s podlouhlým otvorem na dopisy i na vyřezávanou insigni velekrále Neiklota. Poté zazpívala magická slova a oči jí zasvítily. Kouzlo vedlo hrdiny až do Betremovy kajuty, kde byl svázaný Ethalos.

Betrem přistoupil k Ethalosovi a zatáhl jej za provazy, které ho držely spoutaného. Ethalosovi se však podařilo krolla ošálit, nikdo nepoznal, že si uvolněný uzel jen přidržuje za zády.

Když Betrem přistoupil k rohu místnosti, kam ukazovala Elena, vymanil se vyzáblý elf z provazů a seslal na krolla kouzlo ovládnutí. Atlin mu chtěl zabránit protikouzlem, ale nestihl to.

Somna vyslovila Příkaz, aby Betrém i Ethalos zůstali stát na místě, efektivně jim na nějaký čas zabránila v pohybu. Atlin chtěl Ethalose zasáhnout mrazivým kouzlem, ale minul. Dřevěnou desku za Ethlalem pokryla vrstva ledu. Maličký Xallin se rychlým tempem vydal na palubu, běžel tak rychle, jak jen gnóm dokáže. Ardurin a Gramdunil na palubě ho zaslechli a vydali se hrdinům na pomoc. Elena se pokusila bodnout Ethalose rapírem, ale minula.

Somna se proměnila do své Snové podoby. Ta byla ovšem o něco jiná, než v minulosti. Nyní kolem ní nekroužily jen černé můry, ale i bílí a zlatí motýli. Zaútočila pak přímo na elfovu mysl hlasitým výkřikem. Ten způsobil, že Ethalos zavrávoral a ztratil koncentraci na své kouzlo, díky čemuž se Betrém stal opět sám sebou. Ten se rychle oklepal a ohnal se hruškou svého meče po Ethalosovi, kterému jeho reflexy elfského námořníka umožnily vyhnout se ráně včas. Atlin chtěl znovu použít mrazivé kouzlo, ale opět minul.

Ethalos poté vyvolal několik barevných vzorů ve vzduchu. Tím se mu podařilo omámit všechny hrdiny kolem. Poté nadzvedl uvolněné prkno v rohu místnosti, vyzvedl krabičku s dopisy a vyběhl ven z místnosti. Na své cestě narazil na Xallina, který se právě vracel spolu s Gramdunilem z paluby. Ten na elfa lstivě vrhnul lahvičku s alchymistickým ohněm a spálil tím poslední vlasy na Ethalosově hlavě. Jeho soustředění bylo narušeno a ostatní hrdinové se tímto probrali z hypnózy. Elena doběhla k hořícímu Ethalosovi a vytrhla mu krabičku z ruky. Gramdunil cosi zamumlal, z jeho prstů modrý blesk, který Ethalose srazil na zem. Následně Betrem kopl elfa do hlavy, který sebou pak přestal škubat.

“Takže on ukradl tu krabičku, prevít jeden,” zabručel Ardurin.

“Není mrtvý?” zeptal se opatrně Atlin.

Elena se k elfovi sehnula. “Vypadá to, že dýchá.”

“Škoda,” ucedil Betrem mezi zuby. Poté přinesl lano, svázal Ethalose do kozelce, do úst mu narval roubík, aby nemohl zkoušet žádné čáry.

Chvíli poté celou lodí trhlo masivní zpomalení. Hrdinové vyběhli nahoru. Uviděli, jak záď Skaldiho pěsti drží dvě mohutné ruce vytvořené vody, které vystoupily z hladiny. Na přídi nejbližší elfské lodi stál elf s nataženými pažemi. Z jeho dlaní vyzařovalo modré světlo. Nad levým obočím měl fialové tetování a jeho pravá paže byla porostlá břečťanem od ramene až po předloktí. Ostatní elfské lodě začaly postupně obklopovat Skaldiho pěst, jejich balisty zaměřené na cíl. Pět dlouhých veslic bylo spuštěno do vody, celkem s asi padesáti elfími námořníky.

“Doprdele práce,” odplivl si Ardurin, “To nemá cenu, chlapi, těmhle neunikneme. Přineste bílou vlajku.”

Hrdinové neměli moc času na to, aby vymysleli nějaký plán. Dohodli se alespoň na tom, že Xallin poběží schovat krabičku s dopisy, Betrem a Atlin ukryjí Ethalose a Somna s Elenou budou jednat s elfy.

Na loď vystoupili elfové, které vedla krásná, rudovlasá elfka. Na sobě měla koženou zbroj a na zádech luk a toulec šípů. Představila se všem přítomným v obecné řeči jako lady Anomis, kapitánka na vlajkové lodi lorda Vellise, pána Vel’Medonských přístavů. Ardurinovi vysvětlila, že její muži musí provést prohlídku této lodi, neboť se shání po jisté krabičce na dopisy. Ardurin přirozeně zapřel, že by věděl, o co jde, elfka mu to ovšem zjevně neuvěřila. Rozdala svým mužům rozkazy, kteří začali prohledávat loď. Anomis se poté zajímala o totožnost Eleny a Somny. Ty se pokusily předstírat, že jsou jen obyčejné členky posádky, kapitánka ovšem i tak cítila, že ví víc, než jsou ochotné přiznat. Navíc ze Somny cítila přítomnost něčeho mocného a prastarého.

Anomis dala poté znamení vlajkové lodi. Po chvíli se na palubě Skaldiho objevil oblak modré mlhy a z nej se zhmotnil vysoký, plavovlasý elf. V tváři měl arogantní výraz, byl oděný v modrozelené róbě prošívané zlatou nití a v ruce svíral hůl, do jehož hrotu byl zasazen zařící tyrkys.

Anomis představila lordu Vellisovi Elenu i Somnu. Když elfí lord spatřil Somnu, na tváři se mu objevil chladný úsměv. Poté přikázal Anomis, aby je obě přivedla do jeho kajuty, i spolu s tou krabičkou na dopisy, která je ukrytá v podpalubí. Elena při těch slovech zbledla jako stěna. Nebyl čas své přátele varovat, elfští vojáci je již obě vedly do člunu. Poslední co na Skaldiho pěsti zaslechla, byly Oleg’rrovy nadávky, když ho spoutaného odváděli elfové k ostatním.

Mezitím o patro níž použil Betrem tajemné zaklínadlo, kterým vytvořil skrýš u stropu v rohu jeho kajuty. Atlin i Betrem se do ní společně s bezvědomým Ethalosem ukryli.

“Nevěděl jsem, že umíš takhle kouzlit,” podivil se Atlin.

Betrem pokrčil rameny. “Je toho hodně, co o mě ještě nevíš, Atline.”

Atlin si krolla začal pochybovačně měřit, když v tom jeho myšlenky přerušil hluk hlasitých kroků námořníků na schodech. Pochopil, že elfové míří do podpalubí. Atlin poté šeptem vyčetl, že o svých schopnostech nikomu neřekl, jinak že mohli ukrýt v takové skrýši i Xallina a krabičku. Betrem jen opět pokrčil rameny.

Anomis se dvěma elfími mariňáky vstoupila do skladu s pašeráckým úkrytem, ve kterém ležel Xallin i s krabičkou. Když gnóm uslyšel jejich kroky, vypil raději lektvar neviditelnosti. Usmíval se nad svou mazaností, když i s krabičkou zmizel.

Elfové začali prohledávat místnost. Po chvíli našli i falešné dno bedny, pod kterým byl Xallinův úkryt.

Elfí námořník se nad úkrytem sehnul. “Lady Anomis, tady jsem našel nějakou skrýš, ale nic v ní není.” pravil jeden z mariňáků.

“Ne tak rychle. Ne vše je, jak se zdá.” řekla Anomis a nad skrýší začala sypat stříbrný prášek. Xallin neváhal a vrhl ohnivou střelu elfce přímo do obličeje. Překvapená Anomis využila své chrániče, aby zastavila úder mířící na svůj obličej. Mariňáci byli překvapení a nestihli chytit mrštěného Xallina, který se dal na úprk. Protože použil kouzlo, přestal jeho lektvar účinkovat. Jeden z mariňáku na chodbě se dokázal zorientovat dostatečně rychle a strčil do gnóma. Druhý mariňák využil času, který mu dal jeho druh a udeřil Xallina na plocho mečem. Lady Anomis vyběhla na chodbu s jejím lukem v ruce. Rychlým pohybem natáhla tětivu s šípem, který zasáhl Xallina přímo do jeho malých zad. Xallin zakřičel bolestí, spadl na zem a ztratil vědomí.