Skaldiho pěst dorazila po pár dnech plavby do svobodného města Tasin. V tomto velikém přístavním městě se to hemžilo piráty a pašeráky, ale i bohatými kupci a šlechtici z mnoha různých koutů Menirthu. Zákony Císařství ani Oculus Videns se na Tasin nikdy nevztahovaly, ve městě platily pravidla jen ta, která určil Svrchovaný pán. Tím byl posledních několik let Adem Abu Asghara, slavný a krutý pirát.

Skaldiho pěst zakotvila v jednom z přístavišť. Kapitán Ardurin si šel promluvit s Gub’sbem Šilhavým, provozovatelem tohoto přístaviště, s kterým se Ardurin znal již mnoho let.

Když se vrátil na loď, tak oznámil družině i posádce, že bude trvat osm dní, než se podaří sehnat všechno potřebné vybavení a provedou se potřebné opravy na lodi.

Dobrodruzi se rozhodli, že se půjdou podívat na zdejší tržiště. Tasinské tržiště bylo neskutečně rozsáhlé, větší, než kde jaké město na Menirthu. Bylo plné mnoha různých stánků i kamenných obchodů prodávající snad vše, s čím se obchodovat dá. Většina zdejších prodávajících i nakupujících byli lidé z Ottary a Burgorry, ale byli zde lidé i z většiny ostatních krajin Císařství. Bylo zde i mnoho půlčíků. Většinou to byli Labužníci, kteří se zde kupovali plodiny, s kterými se v Císařství obchodovat nesmělo, například maso a vnitřnosti z lidí, elfů, gnómů, trpaslíků a tak dále. Bylo zde i mnoho elfích a gnómích mágů, kteří zde nakupovali magické suroviny a artefakty. Obchodovalo se zde v mnoha různých jazycích a mnoha různých měnách.

Každý obchodník byl zodpovědný za ochranu vlastního zboží, proto bylo u většiny ze stánku několik osobních strážců, připravených zakročit proti každému zloději. Protože bylo zlodějů mnoho, usídlilo se zde natrvalo několik žoldáckých organizací, které si kupci najímali k ochraně.

I tak bylo tržiště dosti nebezpečným místem. Dobrodruzi se dohodli, že budou tržištěm procházet společně a budou si krýt záda. Když procházeli uličkami tržiště, vrazilo do zad Eleny malé dítě. Mělo to vypadat, jakože do Eleny vrazilo omylem. Elena si však včas všimla hbitých prstů dítěte, mířících ke kapsám její brašny. Plácla dítě přes ruku a ustoupila od něj stranou. Dítě zasyčelo, vycenilo zuby, změnilo se v gnóma a odběhlo pryč.

Dobrodruzi procházeli tržištěm celý den. Navzdory tomu, že se nikde nezdržovali dlouho, viděli jen malou část tržiště.

Druhý den navštívili tržiště znovu. Xallin se díky svým schopnostem mohl zeptat zdejších, který obchodník má zde nejzajímavější nabídku. Ve všech odpovědích zaznělo stejné jméno: “Caelhur Et’hael – Sběratel.”

Sběratel sídlil v ohromném žlutém stanu v jihozápadní části tržiště. Vchod do stanu strážila tlupa zakrslých skřetů. Když vstoupili dobrodruzi do stanu, ucítili vůni uzenin. Ve stanu bylo mnoho vitrín a pultů s prezentovaným zbožím. Bylo zde mnoho skřetů, buďto strážců v kroužkových zbrojích a s šavlemi za pasem, nebo prodavačů v žlutých šatech a s vysokými klobouky. Hemžilo se to zde kupci, kteří se skřetími prodavači mluvili o zboží nebo se hádali o ceně.

Sběratel samotný stál uprostřed stanu. Byl oděný v žluté róbě, přes hlavu měl kapuci a na obličeji bílou masku. Zrovna mluvil s s jakýmsi ottarským pak’mírem, ale když si všiml družiny, hned k nim zamířil.

Srdečně dobrodruhy uvítal ve svém stanu. Nejprve se dal do řeči s Atlinem, kterého zaskočilo, že Sběratel nejen zná jejich jména, ale zná i členy posádky Skaldiho pěsti. Velmi se zajímal o to, kam mají nyní namířeno. Atlin se odpovědi vyhýbal. Sběratel nechal dobrodruhy, ať se podívají na nabídku jeho zboží, nabídl také přátelskou cenu, kterou by mohli mít, kdyby se Sběratelovými přáteli. A toto přátelství by bylo uzavřeno, pokud by dobrodruzi pozvali Sběratele, aby se přidal na zbytek jejich výpravy.

Dobrodruzi si o tom promluvili, shodli se na tom, že nemohou tomuto podivnému tvorovi důvěřovat. Nabídka magických předmětů ve Sběratelově nabídce byla však velmi lákavá a cena velmi vysoká. Atlinovi se líbila Róba mnoha očí, která nositeli rozšiřuje zorné pole do všech směrů a navíc prohlédne i mnohé iluze. Xallin si zase chtěl koupit kouzelný nástroj, který se změní na cokoliv, co alchymista potřebuje, navíc může lépe pracovat s magickou podstatnou zpracovávaných surovin. Betrem si vybral prsten, který by rozšířil jeho čarovné schopnosti.

Sběratel se dal poté do řeči se Somnou, ve které poznal, že má vazbu k jakémusi mocnému stvoření ve Snovém světě. Nabídl poté Somně, že by se jí velkoryse odměnil, pokud by se této vazby vzdala a on by se tohoto stvoření mohl zmocnit. Somna to samozřejmě odmítla. Vůbec se jí tento maskovaný obchodník nelíbil.

Nakonec se dobrodruzi se Sběratelem dohodli, že mu alespoň poskytnou možnost podívat se na Skaldiho pěst, za to jim dal Sběratel slevu na jeho zboží. Dobrodruzi nakonec vytoužené předměty získali výměnou za jejich vlastní předměty, Atlinovy karty, Betremův kámen a Xallinovy krystaly.

Třetí den pobytu v Tasinu přišel Sběratel na Skaldiho pěst. Srdečně se představil posádce i trpaslíkům. Ardurinovi se tento tvor vůbec nelíbil, o to víc se mu nelíbila představa, že by s nimi Sběratel měl jet. Hieronymus byl k Sběrateli mnohem přívětivější. Nabídl mu svou dýmku. Sběratel si vložil konec dýmky do otvoru ve své masce a z hluboka si potáhl. Poté začal křečovitě kašlat a bouchat se do hrudi. Musel se otočit k ostatním zády, aby si sundal masku a mohl si pořádně odkašlat.

Xallin se poté setkal se Sběratelem tajně. Nabídl mu, aby se k jejich výpravě přidal. Chtěl po něm, aby tajně sledoval posádku a odhalil člena Kultu Věčného soumraku, kterého se snažil dopadnou magistr Arkan, v přestrojení za felčara Artura. Sběratel souhlasil.

Osmý den vyplula Skaldiho pěst z Tasinu směrem na západ. Po několika dnech plavby propluli kolem gnómských ostrovů, Xallin dobře navedl loď tak, aby se nesetkali s žádnou jinou elfí nebo gnómskou lodí.

Pluli na západ mnoho dní, dál, než kdokoliv z posádky kdy plul. Uprostřed oceánu se setkali s několika bouřkami, vysoké vlny házely lodí tak prudce, že i mnoho nejzkušenějších námořníků dostalo mořskou nemoc. O nocích, kdy bylo vidět na hvězdy, si však stále ověřovali, že jsou blíže svému cíli. Xallin se opakovaně Sběratele ptal, jestli už objevil zrádce, ten mu však vždy odpověděl, že už má podezření, ale pátrání stále pokračuje.

Když se Skaldiho pěst přibližíla k třicátému poledníku a obratníku Draka, dostala se do nejstrašnější bouře, kterou kdy zažila. V ohromných vlnách se zmítala sem a tam. Námořníci pod vedením Ardurina dělali vše co mohli, aby se z bouřky dostali pryč. Námořníci se museli přivázat k lodi lany, aby na kluzké podlaze ve vlnách neuklouzli a neskončili ve vodě. Dobrodruzi pomáhali, jak se jen dalo.

Po třech hodinách, kdy loď plula bouřkou, uslyšeli dobrodruzi i přes burácení větru výkřik. Na levoboku lodi se z vody vynořily sloupce vody. Vypadalo to jako chapadla krakena, ale tvořené mořskou vodou. Chapadla začala trhat zábradlí a mnoho námořníků svrhly do vody.

Somna se změnila do své Snové podoby. Silou vůle držela bránila chapadlu v pohybu, aby nemohlo ostatní námořníky zasáhnout. Betrem se stáhl do kapitánské kajuty a situaci z povzdálí sledoval.

Atlin natáhl ruku, jeho oči zazářily a jedno z chapadel zmrzlo a poté se roztříštilo.

Elena pomáhala námořníkům dostat se z dosahu chapadel. Xallin hodil flakonek s oranžovou tekutinou do jednoho z chapadel. Flakonek ve vodě explodoval a chapadlo se vypařilo.

Před Skaldiho pěstí se na hladině začal tvořit vír. Igor se u kormidla ze všech sil snažil otočit kormidlem, aby se loď víru vyhnula, ale nedařilo se mu to. Když to Somna uviděla, zavřela oči, aby se napojila na Snový svět. Z jejich zad jí vytrysklo světlo, které se zformovalo do podoby motýlích křídel. Doletěla ke kormidlu. Motýli, kteří jí obklopovali, se přitiskli k jejím pažím. S neskutečnou silou otočila Somna kormidlem.

Loď měla již správný směr, ale neměla dostatečnou rychlost. Boro se snažil využít svých větronošských schopností, ale od souboje s Kruhem Hada v Port Cullis byl stále zesláblý, takže se mu to nedařilo. Naštěstí k němu doběhl Atlin, který mu se zaříkáváním pomohl, do zádi lodi se opřel magický vichr a loď konečně nabrala rychlost.

Kolem lodi se objevila další vodní chapadla, mohutnější než ty, které se objevily předtím.

Xallin dal Eleně předem domluvený signál. Elena ke gnómovi přiběhla, položila mu na rameno ruku a zazpívala několik slov. Gnómovi zasvítily oči, tělem mu proběhla vlna energie. Xallin vytáhl z brašny dvě menší lahvičky a jednu větší kádinku. V jedné lahvičce byla oranžová tekutina, v druhé byl černý prášek, kádinka byla prázdná. Xallin vyprázdnil obě lahvičky do kádinky. Pak vytáhl svůj kouzelný nástroj, který se proměnil v červenou skleněnou tyčinku. Tou Xallin zamíchal syčící směs a vrhl celou kádinku do mohutného vodního chapadla. Ozvala se hlasitá rána, chapadlo explodovalo v kouli černě-oranžového ohně. Xallin pak natáhl před sebe ruce, plameny z exploze se začaly sbírat před jeho dlaněmi. Xallin pak začal vrhat ohnivé koule po ostatních chapadlech a smál se na celé kolo. Chapadla se začala odpařovat s každou vrženou ohnivou střelou.

Zvedl se vítr, hlavní stěžeň začala praskat. Somna doletěla ke stěžni a zepřela se o něj. Betrem a několik námořníků popadli lana ze stěžně a natáhli je tak, aby stěžeň přestala praskat.

Elena upozornila Xallina na stěžen. Xallin přestal vrhat plameny, doběhl ke stěžni a hodil na praskliny stěžně svou univerzální lepivou rychleschnoucí směs.

Během toho, co ostatní pomáhali se stěžní, si Atlin všiml, že se na loď řítí obrovská vlna. Atlin se rozběhl k přídi, v hlavě si snažil vzpomenout na kouzelné formule z učení fialové magie magistra Ewana. Natáhl ruku a začal zaklínat v Mrtvém jazyce. Jeho oči i jeho tetování zajiskřily oslňujícím světlem. Ze špiček jeho prstů vytrysklo fialové světlo, které se zhmotnilo do podoby mohutného beranidla. Beranidlo udeřilo do vlny a začalo jí lámat. Vlna ovšem i tak mocně narazila do lodi.

Skaldiho pěst se naklonila, až se hlavní ráhno ponořilo do oceánu. Přes dvacet námořníků to strhlo z paluby pryč, dobrodruzi se však naštěstí všichni udrželi. Loď se naštěstí udržela na hladině. Družina se snažila zachránit tonoucí námořníky ve vodě, vlny však byly příliš vysoké a brzy se námořníci jeden po druhém ztratili pod hladinou.

Bouře po čase ustoupila a loď se ocitla v mlze. Ardurin v klidné chvíli svolal zbylé členy posádky ke společné modlitbě za duše padlých druhů. Poté bylo potřeba udělat opravy lodi, dobrodruzi pomohli námořníkům zpevnit stěžeň a opravit zábradlí.

Po několika hodinách vyplula loď z mlhy. V dálce byl vidět osamělý ostrov.