Kromě magie kamene studovala na Fakultě věcí o tělu člověka spolu s Berateou a přes ni se později seznámila s Olfarem – ti dva jako jediní znají její tajemství – Pantia se narodila jako muž a vůbec se jí to nelíbilo… při studiu narazily s Berateou na rituál při kterém se dá změnit pohlaví člověka, pokud však nechcete aby to skončilo hrůzostrašně, je třeba obětovat baziliška. S pomocí Olfara a jeho elixíru na únik baziliščímu zraku se jim však přesně tohle nakonec povedlo. Díky alchymistovým znalostem se jim nakonec podařilo úspěšně provést i rituál.
Tak se Beratea s Olfarem vrátili s hlubokým smutkem v očích na Univerzitu a oznámili, že se stala nehoda a Pantii sežral posedlý troll. Pantia se mezitím vytratila cestovat po severu, užívala si života, děkovala Dareonovi za jeho štědrost (a on z toho byl opravdu velmi rozpačitý a nebyl si vůbec jistý, jak se má cítit), pomáhala zabíjet škrety a zdokonalovala se v magii země. Pokusila se také změnit styl, aby ji nepoznali, protože se plánovala po pár letech vrátit na univerzitu. Tak se také stalo. Zpátky na Univerzitě nikdo nic netušil, a ona roku 306 úspěšně složila Magisterské zkoušky (i když to měla jako žena podstatně těžší, dědkové jedni sexističtí)
Na oslavě úspěšné „promoce“ se kapku opila a vyspala s Manuelem Jesephem, do kterého byla už delší dobu zakoukaná (byli spolu na výpravě, bla bla bla). Ten tomu však větší váhu nepřikládal a nic vážnějšího z toho nebylo, tak z toho byla nějakou dobu špatná. Není si vůbec jistá jestli chce vztah, proto odmítá Bagodáda. Ale třeba mu ještě dá šanci.
Nyní má plné ruce práce na stavbě Aldereinského Strážce. Pořád udržuje blízký kontakt s Berateou a pořád jí záleží i na Manuelovi. Ze zvědavosti ale poprosila Olfara, jestli by nezjistil, co za člověka je vlastně ten Bagodád.