Neme Tenebries, nebo také Neme Oscre či Nemuscure (sluvanským národům znám jako Černý les), je oblast na severovýchodě Burgorry. Je známá svými deseti překrásnými městy kolem toku řeky Ferie, z nichž nejkrásnější je přístav Fontika při ústí řeky do Motýlího moře. Mimo města a jasně ohraničená území vesnic pokrývá většinu země (70-80 %), především na severu, hluboký, divoký a neprobádaný listnatý hvozd s hojným výskytem léčivých stromů fitryšů. Od provedení velkého rituálu před sedmnácti sty lety zde lidé hranice lesa hrdě respektují. Nebezpeční tvorové a duchové obývající hlubiny lesa za to na oplátku respektují hranice lidských obydlí a národu se daří. Kdo by uměl vzlétnout a podívat se na krajinu vysoko z nebe ostřížím zrakem, pochopil by, proč se krásným nemuscurským městům, blyštícím se na poledním slunci a roztroušeným po tmavé zalesněné krajině, říká Deset Démantů.
Hvozdu vládne Živel Divočiny, údajně skrze čtyřy mocné Hlubinné duchy, zvané místními Velcí Bohové Lesa (Hvozdu). Každý z nich měl do nedávna na starosti svou část země:
- Velká Bohyně Severu (na severovýchodě země), Myriáda
- Velký Bůh Západu (na severozápadě), Síťopřad,
- v některých pověstech se jedná spíše o bohyni zvanou Černá Okybača, podle spřaženého bájného květu
- Velký Bůh Východu (na jihovýchodě), Praotec
- říká se, že obrovský Divotvorý Fitryš, který vyrostl během Zkázy Pirovy nad ruinami toho démantu je vtělením tohoto ducha v hmotném světe
- Velký Bůh Jihu (na jihozápadě), Drak
Od rozpadu Černého Lesa v roce 310 p.P. se ale Síťopřad a Drak zřejmě přesunuli ze západních částí hvozdu, ve kterých síla Divočiny vymizela, ke svým východním druhům do Hvozdiny a oblasti s nimi teď sdílí.
V zemi žije asi třetina Burgorrské populace, kolem 1,5 milionů lidí. Úředním jazykem je zde kromě Obecné řeči také Nemuscurština, kterou mluví přes 90 % populace. Ve východní čtvrtině země převládá sluvanský dialekt.
Na severu sousedí země s Okrajem, zemí půlčíků, a Feldenem, úrodným krajem lidí. Obě tyto země jsou součástí rebelského Trospolku. Na východ se rozléhá Věžopolské knížectví, v němž si upevňuje moc Císařství. S tím souvisí i demografický fakt, že je na východě Černého lesa významná sluvanská menšina. Sluvané, zde zvaní dumishidové (v hrubém překladu „Východniari“), představují necelých 10 % obyvatel země. I přes četné rozdíly se národy navzájem zbožňují a nedají na sebe dopustit. Černý les drží pospolu. Říká se, že žádná parta není úplná, dokud neobsahuje alespoň jednoho srdečného a kapku přiopilého dumishida.
V nemuscurských městech vládne aristokracie, nejvýznamnější byl rod Javiere z Fontiky. Města jsou vývozci rescky, perel, potravin a nejkvalitnějšího dřeva a dřevěných výrobků na Menirthu. Nevyváží ale příliš, ročně totiž mohou z divočiny vytěžit jen omezené množství. Přes Fontiku a Kelichiu je zde významný námořní obchod, mimo jiné také s elfy z Vel’Medonu (než začalo Velké povstání).
Jelikož Divočina výrazně omezuje zvětšování rozlohy, vynahrazují si to nemuscurská města růstem do výšky. Mistři architekti zdokonalovali v průběhu stovek let stavitelské techniky a nyní dosahují nejvyšší věže budov démantů témeř osmdesáti sáhů. Typické jsou 3-6 patrové stupňovité budovy se zahradami a tržními stánky na střechách, propojené krásnými dřevěnými mosty. Šlechtické palácové domy ale mívají až 12 obytných pater.
Historie
Asi 1400 let př.P. přicestovali ze severovýchodu aldové a začali oblast osídlovat. Přesto, že je země velice úrodná, příliš se jim nedařilo. Sužovali je četné střety s netvory a duchy lesa. Rozhodli se proto za pomoci kmene Lidu lesa s Divočinou uzavřít velký pakt. Provedli rituál trvající sedm dní a sedm nocí, při kterém obětovali mnoho úrody, kterou symbolicky navrátili hvozdu. Vesnice a statky s loukami a poli budou mít od tohoto okamžiku striktní hranice a města mohou narůst pouze na devíti vyznačených místech. Desáté budiž obydlí lesních lidí. Pokud se lidé budou pokoušet své území rozšiřovat, špatně dopadnou. Pokud ale budou hranice lesa respektovat, bude se jim nádherně dařit, jejich pole a sady budou přinášet velkou úrodu a budou smět na některých místech těžit kvalitní dřevo. Mohou rybařit v řece Ferie a v jejích jezerech, sbírat nádherné perly a ochočit si tamní zvěř jako dobytek. Zůstanou sjednoceni jako jeden národ. Okolní velmoci si je nikdy zcela nepodmaní. Pokud však Démanty rozvrátí vnitřní konflikt, legenda praví, že zasáhne samotná Divočina a les si města vezme zpět.
Plynul čas a lidé se naučili krajině rozumět a využívat omezené území plně ke svému prospěchu. Kupovali kámen ze sousedního Věžopolí a to, že nesměli města příliš rozšiřovat do šířky, vynahradili růstem do výšky. Velkolyrská říše a později i Císařství skrze království Burgorry se pokusili oblast si podmanit, Černému lesu se však vždy podařilo zachovat si určitou autonomii a z výsledných vztahů ve velké míře profitovat. Po dopadu Dareonovy Střely do Pustiny začali Lidé lesa postupně opouštět své obydlí na ústí řeky a po třech dekádách osídlili již zcela opuštěné místo nemuscurští. Postavili zde desátý, nejhonosněší z démantů, Fontiku.
V největším městě tohoto kraje, Fontice, vládl v roce 306 p.P. Angledonis Javiere, který ovšem zemřel při událostech Velkého povstání.
V roce 308 je Neme Tenebries protektorátem Trojspolku. Kelichia je pod nadvládou elfů. Protektorem se stává Semerteo Nedrovi.
Zkáza Pirovy, zrození Belscaronů a hněv hvozdu
V dubnu 309 dochází ke Zkáze Pirovy, jeden ze čtyř Velkých Bohů Lesa, Praotec, se zde zhmotňuje do podoby obrovského stromu, Divotvorého fitryše.
V roce 310 se Černý les po vnitřním konfliktu kvůli porušení paktu s Divočinou rozpadá na východní a západní část:
- Východní Hvozdinu, lesostát Divočiny, kde dále vládne duumvirát protektora Semertea Nedroviho a veledruida Tituida Ianoviho. Města Scyllea, Nathiala, Pina, Tenebrielle a ruiny Pirovy. Přesouvá se sem řád červeného fitryše.
- Západní protektorát Elfů přístavů pod vedením Lorda Vellise, který byl později přejmenován na Vévodství Fontické s příchodem admirálky Anomis. Města Fontica, Kelichia, Orescia, Beia a Aina.
310-319 p.P. (Timeskip)
Vévodství:
310-313 – Hvozd na západě upadá, duchové lesa a monstra se vytrácí, les strašně rychle na většině míst prořídne, stromy zeslábnou, hodně jich churaví a chytá nemoci, úroda je mizerná, po pár měsících začíná hladomor. Nepokoje v ulicích i na venkově. Šlechta se snaží, moc se jim nedaří. Východ se úplně odizoloval, ti nepomůžou. Nějaká úroda přichází z Trojspolku, občas něco z Vel’Medonu, ale nic moc. Hierarchie elfů upadla po zmizení Vellise do chaosu, žádný schopný vůdce, který by situaci řešil s efektem se neobjevuje, dochází k selhání, rozmáhá se korupce a populismus, vládu měst kromě Kelichie přebírají zpět lidé, ale ani těm nedaří situaci uklidnit a dostat pod kontrolu.
(310-312 Anomis získává vliv a upevňuje moc na Vel’Medonu)
(312 léto – Anomis se stává Paní Glaraldu)
druhá polovina 313 – Anomis začíná jezdit do Fontiky na politické kampaně, přijíždí s loděmi s hromadou jídla, získává tím vděk obyvatel, uklidí chaos v elfí populaci protektorátu, docela schopně vystrnadí většinu zkorumpovaných elfů zpět do Vel’Medonu a dosazuje do pozic moci svoje figurky.
314 – jaro – Anomis se stává vévodkyní Fontickou,
- léto – vzniká Soutok, vysílá diplomaty na všechna vlivná místa, hlásají konec světa, je to divné, o to divnější že se k Elfům a trpaslíkům ochotně přidávají kouzelníci a dokonce i část Dareonských kněží, vznikají o nich podivné fámy, šíří se a mutujou
315 – Čarodějové Soutoku vypalují Perr
- upevňuje se obrázek o soutoku že to je zkorumpovaná extremistická skupina, která chce ovládnout menirth a očarovává lidi
- nemuscurský lid je rozpolcen – významná část stržena propagandou, pátá kolona, rebelové, odboj, sabotují Anomisinu vládu, protesty v ulicích, partyzáni na venkově
- druhá část ji miluje, je to dobrá a spravedlivá vládkyně, má skvělé rádce, dováží a rozdává jídlo z Vel’Medonu (po rozpadu NT strádá zemědělství)
317-319 – rozvolňují se hranice na východě, Anomis s duumvirátem Hvozdiny začíná oficiálně spolupracovat (tajná setkání a dohody probíhaly již předtím)
Hvozdina:
310–314 p.P. — izolace a zklidňování Hvozdu
Frakce se přesunula do vnitrozemí nově vzniklého Černějšího lesa. Na několik let volí politiku izolacionismu a pokouší se uklidnit rozbouřený hvozd. Vzniká Lesostát Divočiny vedený duumvirátem aristokracie a druidů, představeným Semerteem Nedrovim a Tituidem Ianovim.
- Doktrína uzavřených hranic: Hvozdina se nekompromisně izoluje od okolního světa a veškerou energii věnuje uklidnění rozbouřených duchů lesa po zhmotnění Praotce (Divotvorého fitryše). V kontaktu s okolím zůstávájí jen skrze obchod, který řídí pečlivě vybraní důvěryhodní diplomaté a obchodníci.
314–315 p.P. — expanze na jih, integrace, stabilizace
- Stabilizace: Vnitřní magie Hvozdu je z větší části obnovena.
- Expanze Hvozdu: Hvozd se začíná opět nekontrolovatelně rozšiřovat směrem na jih do úrodných plání Burgorry. Na severu je šíření hvozdu méně výrazné, avšak v horských pohraničních oblastech Feldenem a Okrajem les bují a houstne rovněž. Na západě se pomalu střípkovitě mění rozsáhlé úseky zpustlého původního hvozdu zpět do své někdejší vitality.
- Zemědělská integrace: Pohraniční vesnice jsou systematicky začleňovány do zemědělského a magicko-přírodního systému Hvozdiny, aby se zabránilo válečnému konfliktu a vyřešila se otázka obživy obyvatelstva.
- Spolupráce s Církví nového dne začíná být v zemi celkem významná, podstatně významnější než původní dareonismus, který nikdy v Nemuscure nebyl až tak populární.
315-319 p.P. – nová vnitřní hrozba, obnovení spoluprácie s Vévodstvím
Zemědělství
Místo širokých polí a monokulturních sadů rostou rostliny na nemuscurském venkově přirozeněji, roztroušené a promíchané s různými druhy na stejném místě. Pozemky jsou poseté nepravidelnými hloučky ořechových a ovocných stromů a bobulových keřů, mezi kterými roste zelenina v klikatých záhonech zavodněných spletí vinutých potůčků. Tento styl obhospodařování krajiny je mnohem šetrnější pro půdu a může vydat mnohem větší úrodu, je však násobně náročnější na údržbu, organizaci a zručnost sedláků. Aby to nebylo málo složité, les v průběhu let mění své hranice, tak se často stává, že se musí celá vesnice rozebrat a složit o pár set sáhů vedle.
Nemuscurských „Deset Démantů“
- Fontika
- Největší, nejvýznamnější, ale také nejmladší z deseti měst. Překrásný a bohatý přístav, ve kterém také (do roku 310 p.P.) sídlí řád červeného fitryše, které vede nejvyšší druid Tituis Ianovi. (145k ob.)
- Kelichia
- Stejně jako Fontika je Kelichia námořním přístavem na pobřeží Motýlího moře, není však zdaleka tak velká ani významná. (60k ob.)
- Orescia
- Postavena v blízkosti největšího naleziště rescky. Sídlo cechu Světlářů. (90k ob.)
- Beia
- Největší kasárny v zemi. (55k ob.)
- Aina
- Sluvansky „Hvězda“. Druhé největší z deseti měst. Centrum obchodu. (115k ob.)
- Pirova
- Třetí největší z démantů. (100k ob.)
- Pina
- Nejlepší dřevozpracující družstva a truhlářství na celém Menirthu. (40k ob.)
- Tenebrielle
- Sluvansky „Tmarůvka“. Další truhlářské centrum. Nejmenší z měst, ale za to má překrásné vysoké věže. (50k ob.)
- Scyllea
- Sluvansky „Hydřina“. Jezerní přístav obchodující s krásnými perlami. Chov lagmar. (80k ob.)
- Nathiala
- Sluvansky „Natálie“. Druhé největší kasárny po Beii, sídlo hraniční hlídky. Jezerní přístav. (55k ob.)
Osobnosti
Válečník – velitel, zásobovač
Lupič – infiltrátor
Politik
Lupič
Čaroděj – léčitel
Politik
Diomédes Obrozený – (bývalý) velitel rytířů Zlatého fitryše
Válečník, politik. Přišel o čest, neboť nedokázal zabránit vraždě svého pána – Angledonida Javiereho. Pro vraždu byla využita jeho neteř, bez jejího vědomí. Po výsleších týkající se jeho selhání nabídnul svou rezignaci a vzdal se jména. Tarik Korvín jej povolal zpět do služby s novým jménem – Obrozený.
„Protože i z podťatého kmene může vyrašit nový život, staneš se štítem utlačovaných, ochráncem slabších.“ Tarik Korvín
Správcem Černého lesa po krátkou dobu po smrti Angledonia Javiereho.
Protektor Černého lesa po jeho kapitulaci, ujal se moci v červenci 307 p.P.
Admirál nemuscurského loďstva.
Z Gashliru. Jeho syn je ve výcviku řádu zlatého fitryše.
Organizace
Řád červeného fitryše
- spolek druidů a učenců zkoumajících Hvozd a jeho Divočinu na základě starých učení lidu lesa
- oficiálně založen v roce 26. př.P. během zakládání města Fontiky
Řád zlatého fitryše
- Řád elitních rytířů, který zanikl v roce 309, když jeho členy během Zkázy Pirovy postihla magická nemoc, měnící je více nebo méně na tvory lesa
Cech Světlářů (Salacqarů)