Elfové

Na Gy existuje několik druhů elfů:

• Lesní elfové

Lesní elfové obývají střední část Vel´medonu, je jich přibližně 1 až 2 miliony. Jsou drobnější než lidé, obvykle mají tmavé vlasy a oči. Žijí v harmonii s přírodou a chrání posvátné lesy.

Každý desátý elf dokáže zpěvem přimět rostliny k růstu. Tím si zajišťují úrodu ve svých zahradách. Také tím dokáží přimět stromy, aby svými větvemi vytvářeli chýše, ve kterých přebývají. Také se živí sběrem a někteří také lovem (ano, jsou takoví, kteří jí maso). Některé vesnice mají svůj dobytek a drůbež, kterým také zpívají.

Lesní elfové z osad a vesnic na západě Vel’Medonu zůstavají věrnější původním tradicím a brání lesy zarputileji. Často vznikají spory mezi osadami o to, jakým způsobem uctívat Matku lesa.
Z rostlin si také vyrábí oblečení.

Běžně se stává, že se lesní elfové přestěhují do přístavů a stanou se elfy přístavů i naopak (rozdíl je především dán kulturou a způsobem života).

Až do Erwinova verdiktu během Občanské války žili lesní elfové po staletí i na několika místech Menirthu (obývali je ještě před příchodem prvních lidí za minulé Éry divočiny, Éry čistoty), Lidé lesa s nimi dokonce sdílí společné předky.

• Sluneční elfové

Sluneční elfové obývají prastaré město ve skalách severní části země, známé jako Sol’Erunnis. Jsou tajemným národem o kterém se toho ví velmi málo, a to nejen mezi lidmi a trpaslíky, ale i mezi ostatními elfy. Slunečních elfů již jich mnoho nezbývá.

Prapředkové elfů jsou Lemmyeni, kteří se v Éře vznešených odpoutali od boha Ma’arutyho a rozhodli se schovat ve Vel’medonské Sluneční zahradě. Sluneční elfové zde téměř nezměněni prožívají již třetí éru Bohů. Zaniklí menirthští Querové, Thelnerové kteří odjeli na západ a poté zmizeli neznámo kam, a taktéž i spící Nesmrtelní jsou národy elfů, které rodnou zemi opustili během Éry rozkvětu.

Během Éry rozkvětu prožívali Lemmyeni největší rozkvět. Rozdělili se na čtyři hlavní linie:

1. Querané – zamířili na západ, osídlili různé části Menirthu, nejvíce ovšem sever, kde založili říši v čele s městem Bud Quer.
2. Elfové – zůstali na Vel’Medonu.
3. Thelnerové – zamířili na západ, kde objevili dosud neznámou zem. Dali jí jméno Allanar’Medon, neboli Dračí domov.
4. Nesmrtelní – osídlili ostrovy Lauriky na jih od Vel’Medonu. Přijali nového boha a vytvořili pro něj patrně nezničitelnou schránku, která jej měla uchovat ve hmotné podobě a s velkou mocí na Gy i během éry živlů. Sami usnuli kouzelným spánkem a chtěli tak přečkat Éru čistoty, zatímco jim bude bůh připravovat zázemí na další éru bohů. Živly jim tento plán však naprosto překazily, obrovská nefritová socha se s prastarými entitami nemohla měřit. Za trest boha nechali spát s jeho rasou po celou Éru hrdinství zakletého v hmotném světě.

Tyto čtyři linie z počátku udržovaly přátelství. Poznatky o průzkumech nových zemí detailně zaznamenali elfové v sol’erunniských knihovnách. Během let se ale linie odcizily a říše Queranů i Thelnerů postupně zanikly (… or did they?). Říše Nebra’ssů neboli Nesmrtelných zažívala obrovský rozmach a expandovala dále na jih. Ke konci se ale po civilizaci slehla zem. Éru rozkvětu tak přetrvala jen Elfská říše a svým způsobem také Nesmrtelní ve svých komorách. Kdo ví, co provedou až se jednoho dne probudí?

Elfové jsou vzhledem podobní lidem, i když bývají útlejší a elegantnější. Sluneční elfové se dožívají 300-400 let, elfí stařešinové 150 let, elfové lesní a přístavní o něco déle než lidé.

Elfové mezi sebou válčí stejně jako trpaslíci nebo lidé, nejsou nijak více mírumilovným národem. Elfí ženy jsou bojovnicemi stejně často jako muži, jsou totiž stejně silné a obratné.

Ze všech umění si nejvíce cení právě umění jazyka a řeči, zpěvu i veršotepectví.

Většina lesní elfové uctívají přírodu, ale v různých končinách různými způsoby, někteří ji nazývají Matkou lesa, jiní Divočinou, Duchem stromů aj.
Elfové přístavů jsou potomci různých elfích národů a zachovávají jejich způsoby, tradice i božstvo, proto jsou elfí přístavy mnoha různých svatyní, mezi kterými jsou i prastaré oltáře boha Ma’aruty.
Sluneční elfové uctí sami sebe, někteří z nich jsou dokonce vzýváni jinými rasami jako bohové.