Lemmyeni byli vyvinuti bohem Ma’arutym na začátku Éry vznešených na zemi dnes známé jako Vel’Medon. Jsou to předchůdci elfů, kterým byli podobou i způsobem života podobni, zejména těm přístavním. Na konci Éry, když ucítili, že přichází ve světě změny, a Ma’aruty ztrácí svou sílu, odklonili se od něj. Éru klidu prožili v klidu, skryti v mladém městě Sol’Erunnis.
Rozdělení
Během Éry rozkvětu prožívali Lemmyeni největší rozkvět. Rozdělili se na čtyři hlavní linie:
Querané – zamířili na východ, osídlili různé části Menirthu, nejvíce ovšem sever, kde založili říši v čele s městem Bud Quer.
Elfové – zůstali na Vel’Medonu.
Thelnerové – zamířili na západ, kde objevili dosud neznámou zem. Dali jí jméno Allanar’Medon, neboli Dračí domov.
Nesmrtelní – osídlili ostrovy Lauriky na jih od Vel’Medonu. Přijali nového boha a vytvořili pro něj patrně nezničitelnou schránku, která jej měla uchovat ve hmotné podobě a s velkou mocí na Gy i během éry živlů. Sami usnuli kouzelným spánkem a chtěli tak přečkat Éru čistoty, zatímco jim bude bůh připravovat zázemí na další éru bohů. Živly jim tento plán však naprosto překazily, obrovská nefritová socha se s prastarými entitami nemohla měřit. Za trest boha nechali spát s jeho rasou po celou Éru hrdinství zakletého v hmotném světě.
Tyto čtyři linie z počátku udržovaly přátelství. Poznatky o průzkumech nových zemí detailně zaznamenali elfové v sol’erunniských knihovnách. Během let se ale linie odcizily a říše Queranů i Thelnerů postupně zanikly. Říše Nebra’ssů neboli Nesmrtelných zažívala obrovský rozmach a expandovala dále na jih. Ke konci se ale po civilizaci slehla zem. Éru rozkvětu tak přetrvala jen Elfská říše a svým způsobem také Nesmrtelní ve svých komorách. Kdo ví, co provedou až se jednoho dne probudí?