Sjednotil ostatní kamzácké kmeny pod svůj kmen Zlomeného řezáku po porážce ostatních náčelníků v souboji, tak jak je tradicí jejich národa. Sílu v souboji mu dodala bohyně A’mog. Černokněžník Yedorak tuto víru do jeho kmene přinesl od goblinů z Hor kouře.
V Kouřovém podhůří žilo v době, kdy Irpak se svým kmenem začali uctívat bohyni A’mog, víc jak třista tisíc kamzáků. Největší z asi stovky kmenů byl kmen Železného kozorožce, tvořený asi dvaceti tisíci kmenovci.
Většina území Irpakova kmene, kdysi známém jako kmen Krvavého řezáku, bylo dobyto před 65 lety př.P. právě kmenem Železného kozorožce. Jejich náčelník Tokok Strašlivý donutil tehdejšího náčelníka, Irpakova otce Káducha, přijat za božstvo Železného kozorožce a přejmenovat se na kmen Zlomeného zubu, aby do konce věků bylo pamatováno na jejich hanbu.
Irpak přijal v roce 55 př.P. víru v bohyni A’mog. Yedorak ho v jejím jméně pomazal krví a kouřovou solí a pronesl věštbu, že se Irpak stane tím dlouho prorokovaným hrdinou, který pod svým kopytem rozdrtí všechny přinese svému národu Věk dlouhé tráv.
Irpak vyzval náčelníka Tokoka, do té doby neporaženého válečníka, na souboj, ve kterém mu svůj oštěp zarazil přímo mezi rohy.
„Tokok udělal tu chybu, že nechal kmeny, které porazil, dál žít. To já nikdy neudělám. Udělám to, co nebylo myslitelné. Na oltář mé bohyně přinesu hlavy všech náčelníků, dokud nezbyde žádný kamzácký náčelník než já sám. Všichni kamzáci přijmou A’mog jako svou vlastní, všichni budou sjednoceni pod jediný kmen, pod můj kmen, pod kmen Zlomeného řezáku. Pod ten, na který plivali, který jim byl k smíchu. Já, Irpak, přísáhám smrt všem, kteří se mi postaví!“
Pouhých deset let mu trvalo dobýt ostatní kmeny. Všichni kamzáci ctili prastarou tradici Souboje náčelníků, ve kterém byl mladý a krvelačný Irpak nepřemožitelný. Náčelník kmene Zlomeného tesáku se stal legendou už po prvních pár letech, zvěsti o jeho vítězstvích dosáhly daleko za Kouřové podhůří, k mocnému chánovi kentaurů, ke gorbulům, goblinům, minotaurům i rohatým obrům.
Kamzáci kmenů, jehož náčelníci byli v Souboji náčelníků poraženi, se mohli přidat ke Zlomeným tesákům, nebo byli popraveni.
Irpak ale prokázal úctu poraženým kmenům v tom, že přijal jejich stařešiny do své vlastní kmenové rad. Moudrosti stařešinů Irpak vždy naslouchal. Říkalo se, že bojoval nejzuřivěji ze všech, ale vladařské povinnosti plnil rozvážně a s chladnou hlavou.
Irpakovo tažení se však neobešlo i bez bitev proti kmenům zbabělých náčelníků, kteří odmítli bojovat v Souboji náčelníků. Takoví kamzáci byli do jednoho zabiti, i jejich mláďata a samice, jejich území vypálené a posypané solí. Tak moc Irpak nenáviděl ty, kteří ze strachu porušili tradice jeho hrdého národa.
Deset krvavých let to trvalo. Ale stalo se to, co Yedorak prorokoval. Irpak dobyl celé Kouřové podhůří.