Skřeti

Nejběžnější skřeti jsou ti lesní. Jsou rozšíření téměř po celém Menirthu, nejvíce jich je ovšem na Skřetí vysočině. Jsou vysocí asi metr a půl, těžcí 40 kilo. Žijí v lesích v tlupách, mají šavle a luky. Magii jako takovou znají jen málo. Nejčastěji ji užívají kmenoví šamani, kteří mohou metat blesky nebo sesílat různá požehnání i kletby. Křížením skřeta s člověkem vznikne kroll.

Odrůda skřetů (míšenec elfa a skřeta), která žila v izolaci tisíce let v hlubinách. Slepé je možno najít v prastarém zasněženém městě Bud Quer, v hlubinách Mhenie a na dalších místech. Velcí asi jako průměrný člověk, lehce shrbení, používajíc oštěpy, meče a luky z kostí jeskynních krys, ale co víc, naučili se používat magické a alchymistické předměty, které zůstaly po dávných civilizacích. Přišli sice v hlubině o zrak, ale zato skvěle cítí a slyší. Nedisponují velkou silou, nicméně se množí rychle a ve velkém počtu jsou nezastavitelní.

Skřeti dokáží pozřít téměř cokoliv. Většina se živí syrovým masem a lesními plody, dokáží přežít i na výkalech a shnilých zbytcích.

Mnohem zajímavější téma není to, jak připravují skřeti stravu, ale jak připravit skřeta jako stravu. Existuje legenda o kuchaři Kvítomnilu Sedličkovi, který se účastnil výpravy kora Lukáše ze Suché do Skřetí vysočiny. Tato výprava se v hlubokých hvozdech ztratila bez žádného jídla. Kvítomil několik týdnu zkoušel, jak nakrmit výpravu o 11 bojovnících, když v tom našel tu ideální kombinaci, ve které je skřetí maso poživatelné. Jeho slova jsou dnes již notoricky známá: „Když skřeta, tak jen s miražskou bagetou a kaviárem!“

Odrůdy

• Hemblobové

Odporní míšenci skřetů a zlobrů. Jsou nejčastěji zelení, vysocí přes dva metry. Mají dlouhé paže, které jsou zakončené tlustými prsty, ohromný břich a dvě hlavy. Jedné hlavě se říká obvykle Glob, je čtyřiadvacetkrát větší než druhá hlava, které se říká Hem. Hemglobové jsou využíváni jako tahači železných ingotů mezi kovárnami skřetů. Když jim chce někdo železo vzít, tak ho uškrtí.