Vichřina je kontinent na sever od Menirthu. Z jihu ji uzavírá hranice království Treval. Tyto pusté ledové pláně a vysoké hory jsou obydleny jen řídce a stvoření která tam žijí jsou divoká a nebezpečná. Jen málo lidí se vydalo Vichřinu prozkoumávat a ještě méně se jich vrátilo živých.
Vichřina je nejasně ohraničena od severu Menirthu permafrostem.
Svět pod Vichřinou
Pod hromadou sněhu na severu leží pozůstatek prastaré říše Lemmyenů, která vznikla na začátku a zanikla na konci Éry rozkvětu . Obrovské městské masy se zbortily a utvořily systém jeskyní a propastí, které se táhnou lígy daleko. Severní část je ledová planina, kde není již absolutně nic.. Západní oblast lemují hory, které jsou nepřátelským územím a je takřka nemožné se do nich ze severu dostat. Výjimku tvoří chodby Dor Bagun, stará jeskynní chodba v Pogrimských pláních. Největším místem je starobylé zničené město Bud Quer, pohřbené, ale skrze vysoké věže je do něj vstup z povrchu stále možný. Z města vede spousta jeskynních chodeb, které byly kdysi staré cesty elfů.
Obyvatelstvo
Skřetí národ se zde objevil poměrně nedávno. Skřeti po prohrané válce s trpaslíky utekli na Skřetí vysočinu, ale část se dostala do neznámých tunelů a našla Slepé. Slepí je rasa skřetů, kteří zde žili v izolaci tisíce let a usadili se v Bud Quer a dalších větších městech. Velcí asi jako průměrný člověk, lehce shrbení, používajíc oštěpy, meče a luky z kostí jeskynních krys, ale co víc, naučili se používat magické a alchymistické předměty, které zůstaly po Lemmyenech. Neoplivají velkou silou, nicméně jejich počet je takřka nekonečný. Za posledních 200 let byly potyčky s lidmi Trevalu poměrně časté. Nikdy ale nepřerostly ve větší konflikt. Nicméně za poslední léta byly útoky častější a vyústili velkou bitvou o pevnost Házka. 17 lét ale skřeti na Trevalu viděni nebyli. Koluji mýtý, že se vrátí, ale nikdy nebyli organizovaní (nepočítaje čas Brella), takže většina lidí tohle považuje za hloupé řeči místních věštců a šarlatánů.
Čas Brella
Skřeti byli nuceni utéct z hor, když dorazili trpaslíci a vyhnali je. Když ale našli Bud Quer a okolní města opuštěné v podzemí, usadili se a začali znovu růst na počtu. Před 20 lety ale v boji o pevnost Házka prokázala armáda pod vedením skřetího vojevůdce Brella organizovanost a taktiku a překvapila místní posádku templářů a vojáků a obsadila Hásku takřka bez problémů. Poté proběhla tzv. „Válka o Hásku“. 3 roky uběhly a nakonec se skřeti stáhli.
Útočiště
Nedaleko města Bud Quer se nachází hluboká propast v ledu, která vede až na pevnou zem. Zde je zakořeněný mohutný dub, kolem kterého se rozprostírá mírumilovná osada. Nejstarší budovy jsou v koruně stromu, obrostlé, i prorostlé větvemi, a zde žijí ochránci osady, druidové a šamani z dlouho zapomenutého kmene, který před vyhnáním sídlil v Trevalských lesích. Sourozenci Seléna a Jakob, nynější vůdci osady byli teprve děti, když spolu s tehdejším velkým šamanem prchali hořícím lesem směrem na sever, vedeni divokými vizemi bratra na toto místo, aby zde sestra mohla zasadit žalud, který celou strastiplnou cestu třímala v ruce. Ačkoliv Jakob nevěděl, co jej na toto místo jako dítě dovedlo, s postupem jeho neúnavného studia se ukázalo že místo, kde byl žalud zasazen, je trhlinou do Snového světa. Strom, nasycený energií snů, vyrostl do nebývalých rozměrů, a sálá životadárným teplem.
Šamani Bílého medvěda putují ve zvířecích podobách Vichřinou a pokud najdou někoho ztraceného ve vánici, odvedou ho do vesnice. Často se jedná o uprchlíky a vyvrhele, kteří nemají kam jinam jít, a ti se tak často ve vesnici usadí. Díky tomu osada získala svůj název – Útočiště.